„Promluvte ve svém srdci“
NĚKDY se člověk zlobí pro to, co druhý říká nebo dělá. Co by měl v takovém rozčilení učinit? Bible dává radu: „Buďte pobouřeni, ale nehřešte. Promluvte ve svém srdci na svém lůžku a zůstaňte zticha.“ — Žalm 4:4; 4:5, KB.
To je opravdu moudrá rada. Snad je někdo právem rozzloben. Ale právě tehdy má pěstovat sebeovládání. Je v nebezpečí, že toho, kdo jej rozčílil, hněvivě osloví, že mu oplatí stejnou mincí a tím se proti němu prohřeší. To by mohlo vést ke sporu. Může se stát, že někdo ve vzrušení něco udělá, čeho později lituje. Dnes nezřídka slyšíme o tom, že někdo ve výbuchu hněvu svého příbuzného nebo přítele poranil nebo dokonce usmrtil. Ano, rada, aby se klidem v nočních hodinách opět získala rozvaha, je skutečně rozumná.
Aby člověk nejednal nerozvážně, měl by si uvědomit následky toho, co říká nebo dělá. Když David, Boží služebník, to jednou zanedbal a rozhněval se na Nábala, mohl si téměř přivodit vinu krve. Co se stalo:
David a jeho muži činili jednou ochrannou zeď Nábalovým stádům a pastýřům. David prokázal Nábalovi dobrodiní, a proto k němu poslal později posly, přál mu dobré a prosil jej o hmotnou podporu podle jeho vůle. Nábal si nevážil užitku, který mu byl poskytnut Davidem a jeho muži, a začal na posly křičet. Když se to David dozvěděl, rozhodl se, že zabije Nábala a všechny muže jeho domácnosti. Ale Abigail, Nábalova manželka, připravila rychle pokrm, vyšla Davidovi vstříc a prosila jej, aby nebral záležitost sám do svých rukou. — 1. Sam. 25:5–31.
Její slova šla Davidovi k srdci, a proto řekl: „Požehnaný buď Jehova, Bůh Izraele, který tě dnes poslal, abys mne potkala! A požehnaná buď tvá rozumnost a požehnaná buď i ty, která jsi mne dnes zadržela, abych se neprovinil vinou krve a nevztáhl svou vlastní ruku ke své záchraně!“ — 1. Sam. 25:32, 33.
Jak ukazuje Davidův případ, není vždy lehké se ovládnout ve hněvu. Velkou pomocí však přitom je, když si člověk nepřipadá příliš důležitý a když se přepjatě nestará o svou pověst. Saul je toho dobrým příkladem. Když byl vyvolen za krále nad Izraelem, byl skromným a pokorným mužem. Před pomazáním za krále řekl proroku Samuelovi: „Což nejsem Benjaminita, z nejmenšího z izraelských kmenů, a má rodina nejbezvýznamnější ze všech rodin z kmene Benjamín? Proč jsi mi tedy něco takového říkal?“ (1. Sam. 9:21) Tento skromný postoj mu později pomohl, aby nejednal nerozvážně, když jistí muži o něm neuctivě mluvili. Písmo říká: „Ale lidé nešlechetní řekli: Tentoliž nás vysvobodí? I pohrdali jím, ani mu pocty nepřinesli. On pak činil se neslyše.“ — 1. Sam. 10:27, KB.
Aby se člověk opět uklidnil, je důležité myslet na svůj vztah ke stvořiteli. Jehova Bůh se nedívá se zalíbením na toho, kdo se raduje, když se jeho nepříteli přihodí neštěstí, protože taková radost prozrazuje mstivého ducha. V Příslovích 24:17, 18 jsme napomínáni k opatrnosti: „Když tvůj nepřítel padne, neraduj se, a když je přiveden ke klopýtání, ať se tvé srdce neveselí, aby to Jehova neviděl a nebylo to špatné v jeho očích.“
Někdo by mohl porušit svůj vztah k Jehovovi Bohu, kdyby šel ve svém rozčilení tak daleko, že by choval nepřátelské pocity. Kdo to dělá, činí si nárok na právo, které si Bůh nechává pro sebe: „Pomsta je má, já odplatím, říká Jehova.“ (Řím. 12:19) Proto radí Přísloví 24:29: „Neříkej: ‚Udělám mu právě to, co udělal on mně. Odplatím každému podle jeho jednání.‘ “ Kdo věc takovým způsobem bere sám do rukou, může ztratit příležitost, že mu bude Jehovou poskytnuto milosrdenství, až bude souzen.
Kdo nemá sebeovládání, může ztratit i svou osobní důstojnost. Bible to vyjadřuje slovy: „Pošetilý je ten člověk, který týž den učiní známým své trápení, ale bystrý přikrývá zneuctění.“ (Přísl. 12:16) Kdo se neobyčejně rozčílí, když jej někdo urazí, a pak jedná nerozvážně, je v očích druhých pošetilcem. Ale moudrý člověk si nevšímá provokujících poznámek a činů. Drží jazyk na uzdě, zdržuje se něco podniknout a nedělá z urážky velkou věc. Časem taková událost „zaroste trávou“. Člověk si zachová důstojnost a pokoj mysli a neponíží se tím, že by užíval potupná slova.
Kromě toho ten, kdo pěstuje sebeovládání, dobude morálního vítězství. Tak tomu bylo u Ježíše Krista. Mohl říci svým učedníkům: „Buďte odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ (Jan 16:33) Přes výhrůžky a potupování nikdy nenapodoboval špatný způsob jednání světa. Apoštol Petr o něm napsal: „Když mu spílali, neodpovídal spíláním. Když trpěl, nezačal vyhrožovat, ale dále se svěřoval tomu, který soudí spravedlivě.“ (1. Petra 2:23) Svět musel přijmout porážku, protože se mu nepodařilo přimět Ježíše, aby jednal jako on. Ježíš vyšel jako vítěz. Takové vítězství se vyplatí jistě i nám.
Někdy působí blahodárně na lidi, kteří zavinili, že jsme se rozčílili, když se ovládneme a zůstaneme pokojní. Jak pozitivně na ně může působit přívětivost, je vidět z Přísloví 25:21, 22: „Jestliže ten, kdo tě nenávidí, je hladový, dej mu chléb k jídlu, a je-li žíznivý, dej mu napít vody. Neboť kupíš na jeho hlavu uhlíky a Jehova sám tě odmění.“ Když se přívětivě zachází s tím, kdo zavinil zbytečné rozčilení, možná, že se zastydí a začne vážně uvažovat o svých slovech a skutcích. To může vést k tomu, že se změní a projevuje lepší vlastnosti. Ale i když tomu tak není, může ten, kdo zachová sebeovládání a nemstí se, spolehlivě počítat s tím, že stvořitel jej odmění.
Ano, jednáme moudře, když ‚si promluvíme ve svém srdci‘ a zachováme sebeovládání. Proto máme pěstovat skromnost a pokoru. Měli bychom také dbát na to, abychom zbrkle něco neřekli nebo neudělali. Tak neohrozíme svůj vztah k Jehovovi Bohu. Zachováme si důstojnost a získáme mravní vítězství a snad dokonce přimějeme lidi, kteří nás vyprovokovali, aby změnili svůj způsob jednání.