Otázky čtenářů

● Kdo smí právem oslovovat Boha jako „Otce“?

Protože je Jehova stvořitelem a pramenem života, jsou vlastně všichni lidé jeho „potomstvem“, jeho dětmi, jak to vysvětluje apoštol Pavel ve Skutcích 17:28, 29. Všichni, kdo upřímně uznávají tuto skutečnost, mohou jej proto právem oslovovat jako „Otce“.

Z Bible vidíme, že nejen duchem pomazaní křesťané smějí používat označení „Otec“, když mluví o Bohu. Již před vylitím Božího ducha o letnicích roku 33 n. l., učil Ježíš v kázání na hoře židovský zástup, aby v modlitbě oslovovali Boha „Otče náš“. (Mat. 6:9) Již staletí předtím řekl prorok Izaiáš: „A ty, Jehovo, ty jsi náš Otec. My jsme hlína a ty jsi náš hrnčíř; a my všichni jsme dílem tvé ruky.“ — Iz. 64:8.

Ačkoli všichni lidé, kteří uznávají Boží otcovství a podle toho jednají, smějí oslovovat Boha správně jako „Otce“, netěší se všichni ze stejně důvěrného vztahu k němu. O zvláštní důvěrnosti s Bohem, které se těší duchem zplození křesťané, napsal apoštol Pavel: „Obdrželi jste ducha přijetí za syny a tím duchem voláme: ‚Abba, Otče!‘“ (Řím. 8:15) Výraz „Abba“ je něžná forma oslovení, které užívaly děti při důvěrném styku s otcem. Stejně důvěrní jsou dnes i ti, kteří jsou zplozeni Božím duchem a mají naději, že se stanou Božími duchovními syny ve svatých nebesích, kde budou pěstovat osobní společenství se stvořitelem.

V dnešní době jsou shromažďováni ze všech národů členové „velkého zástupu“, kteří mají přežít „velké soužení“ a mají naději, že získají věčný život na zemi v Božím novém světě spravedlnosti. (Zjev. 7:9–17) I oni oslovují v modlitbě Jehovu vhodně jako svého „Otce“ neboli dárce života, protože se postaral o to, že prostřednictvím jeho Syna, Ježíše Krista, „Věčného otce“, mohou obdržet věčný život. (Iz. 9:6) V Božím novém světě se k nim připojují další miliony lidí, kteří budou vzkříšeni z mrtvých. Později budou jména všech, kteří obstojí v konečné zkoušce popsané ve Zjevení 20:7–10, navždy zapsána do „knihy života“, a budou se radovat jako dokonalí pozemští Jehovovi synové ze zvláštního vztahu k nebeskému Otci. — Řím. 8:20, 21; Zjev. 20:15.