Finanční starosti církví

Náboženská lhostejnost vedla k tomu, že v Anglii byla uzavřena celá řada starých kostelů. Mnohé z nich byly prodány nebo přeměněny ve střediska obcí, nebo v divadla a byty. Anglikánská církev má obzvláště starost o mnohé ze svých velkých katedrál, které trpí ničivým účinkem znečištění, rozpadem, který nastává stářím, a náklady, jež stoupají s rostoucí inflací. Když byla veřejnost požádána o přispění, bylo sebráno několik milionů liber šterlinků na opravu katedrál v Yorku, Winchesteru a Canterbury. V katedrále v Salisbury je nyní dobrovolné vstupné, kterým mají být kryty výdaje. Situace však zůstává kritická. Nejvyšší představitel anglikánské církve uvažuje o tom, že bude nutno požádat stát o finanční podporu.

List „Sunday Times“ píše o Nigérii, že „ve středovýchodním státě je mnoho katolických obcí finančně vyčerpáno“. List „Daily Times“ píše, že jeden biskup v tomto území „drasticky zvýšil poplatky za církevní služby o 300 až 400 procent“. Byly zvýšeny poplatky za sňatky, a křtění dospělých stojí nyní asi dvakrát více než křtění dětí.

Vatikán má opět jiné těžkosti: Selhávající investice. Časopis „Business Week“ podal zprávu o rozpadávající se říši italského finančníka Michele Sindona a v této zprávě byl Vatikán zařazen mezi ty, kteří „ve velké míře prodělávají“. O investicích Vatikánu ve dvou Sindonových bankách (jedna z nich nyní udělala úpadek a druhá byla švýcarskými úřady uzavřena) časopis poznamenává: „Finanční ztráta v Římě zvyšuje celkovou ztrátu církve na 40 až 50 milionů dolarů.“ Kdyby celkové příjmy katolické církve byly ukládány na jediné bankovní konto, jak o tom píše list „National Catholic Reporter“, „byla by firma ‚Římská církev‘ bezpochyby největší korporací, na níž se podílí mnoho národů“. A list dodává, že „její peníze, dolar za dolarem, by pravděpodobně byly uloženy u nejhůře vedených podniků na světě“.