Jehova žehná těm, kteří mocně usilují

„Mocně usilujte vejít těsnými dveřmi, neboť vám říkám, že mnozí se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.“ — Lukáš 13:24.

NEDOKONALÍ lidé mají sklon jít cestou nejmenšího odporu. Lidé často chtějí od života velmi mnoho, ale nikdy nedosáhnou toho, po čem touží, protože nejsou ochotni vynaložit potřebné úsilí. Někteří se spokojí s pouhým sněním a snad příležitostně zkusí štěstí v loterii a doufají, že získají prostředky ke splnění svých snů. Mnoho pracovníků se snaží dosáhnout vyšších platů a kratšího pracovního týdne. Ideálem většiny dnešních lidí je více peněz za menší úsilí. Někteří lidé si však uvědomují, že něco má daleko větší cenu než hmotné bohatství. Co to je?

Co by pro každého z nás mohlo mít větší cenu než Boží schválení, jež vede k záchraně? Můžeme očekávat, že jej dosáhneme bez vynaložení úsilí? Bůh učinil pro záchranu lidstva vše, co bylo nutné; znamená to však, že lidé získají záchranu automaticky, bez jakékoli snahy ze své strany? (Tit. 3:4–7) Ježíš poskytl odpověď, když reagoval na otázku: „Je těch, kteří jsou zachráněni, málo?“ Řekl: „Mocně usilujte vejít těsnými dveřmi, neboť vám říkám, že mnozí se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.“ — Luk. 13:23, 24.

Jsi ochoten vyvinout takové úsilí, abys mohl žít v Božím spravedlivém novém pořádku? Mnozí lidé by se rádi těšili ze života na zemi bez nemocí a smrti. Ale když jsou vybídnuti, aby studovali Bibli, často hledají nepřesvědčivé omluvy. A jestliže stále nebudou ochotni vynaložit opravdové úsilí a poznat Boha, může to pro ně znamenat, že nedojdou božského schválení. Všichni, kteří touží po schválení od Jehovy Boha, by měli být ochotni ‚mocně usilovat‘ a činit pokroky jako jeho služebníci Měli by stále lépe poznávat stvořitele a žít v souladu se svým poznáním. On jim ovšem bude pomáhat svým duchem, jestliže oni po takovém vedení touží.

Jestliže člověk nevynakládá potřebné úsilí, může zmařit příležitosti při mnoha životních situacích. Přísloví 26:15 nám poskytuje krajní příklad takového jednání: „Lenoch si schoval ruky do misky ke slavnostnímu jídlu; příliš se unavil, než aby ji opět zvedl k ústům.“ S duchovním pokrmem tomu bývá velmi často tak, jak líčí toto přísloví. Mnoho lidí má doma Bibli, ale duchovně hladoví prostě proto, že se nesnaží vzít ji z police a číst v ní.

Chce-li někdo vydat ze sebe mocné úsilí, musí často bojovat nejen proti lenosti, ale také proti negativnímu myšlení. Jestliže má například pocit, že je velmi těžké navštěvovat lidi v jejich domácnostech a dělit se s nimi o biblické poselství, odradí jej to natolik, že to ani nezkusí. Kdyby se však o to pokusil, často by zjistil, že s pomocí Božího ducha úkol splní.

Někteří lidé naproti tomu pochybují o hodnotě toho, co je jim doporučováno, protože to je velmi jednoduché. Je možné, že prostě nechápou, jaký to má smysl. Do této léčky kdysi téměř upadl Náman. Cestoval do Izraele v naději, že bude uzdraven z malomocenství. Očekával, že prorok Elizeus mu bude pro jeho význačné postavení projevovat mimořádný ohled. Ale Elizeus jej dokonce ani osobně neviděl, jen dal svému služebníku pokyn, aby řekl Námanovi, že se má sedmkrát vykoupat v řece Jordánu. Náman měl pocit, že je pod jeho důstojnost, aby se koupal v bahnitém Jordánu. Očekával nějaké okázalé léčení. Kdyby Náman neposlechl radu svých služebníků, byl by se vrátil do Damašku malomocný. On však splnil jednoduché Elizeovy pokyny a byl uzdraven. — 2. Král. 5:9–14.

Někdo také připustí, že jej od pozitivního činu odvrátí strach, že by se někomu znelíbil nebo že by mu někdo, kdo má autoritu, odpověděl negativně. Krásným příkladem člověka, který nepřipustil, aby mu strach bránil v jednání, byl Nehemiáš v pátém století př. n. l. Ačkoli jako číšník měl Nehemiáš na dvoře krále Artaxerxe postavení, v němž mu byla projevována důvěra, přece se nedal zastrašit myšlenkou, že by král mohl jeho žádost odmítnout nebo mu projevit nelibost. Když se naskytla příležitost, modlil se Nehemiáš k Jehovovi a pak uctivě vyjádřil svou žádost. Král mu ji nejen splnil, ale dokonce dal Nehemiášovi dopisy, v nichž jej zmocňoval k návratu do Jeruzaléma a k tomu, aby použil k obnově jeruzalémských hradeb a bran stavebního dřeva z královského lesa. — Neh. 2:1–8.

A co my? Někteří křesťané se snad obávají požádat o uvolnění z práce, aby se mohli účastnit sjezdu společně s ostatními věřícími. Kdyby se zeptali, možná, že by dostali dovolenou, ale strach, že budou odmítnuti, způsobí, že přijdou o znamenité duchovní poučení. Některé křesťanské ženy se někdy účastní jen poloviny sborových shromáždění, protože si myslí, že by jejich nevěřící manželé nesouhlasili s tím, kdyby zůstaly déle. A přece je možné, že se některé z nich svých manželů nikdy nezeptaly. Ale jiné ženy, které jsou v podobné situaci, mohou vyprávět mnoho povzbuzujících zkušeností, protože se zeptaly. Opravdu, jestliže v některých věcech nežádáme, nic nedostaneme. — Srovnej Matouše 7:7–11.

Ano, přejeme-li si Jehovovo požehnání, musíme mocně usilovat. Proto odolávej každému sklonu k lenosti a nedej se odradit tím, že tvůj úkol je velký nebo že je snad zdánlivě jednoduchý, a také nepřipusť, aby ses bál o něco požádat, jen ze strachu před negativní odpovědí. Jde-li o činnost spojenou s pravým uctíváním, můžeš být úspěšný s pomocí Božího ducha.