Řešit problémy dospívajících

Předkládáme výtah z dopisu, který dostala odbočka svědků Jehovových v Sao Paulu v Brazílii. Napsala jej matka, která má čtyři děti a nevěřícího manžela. O své třináctileté dceři píše:

„Musím přiznat, že jsem jí nevěnovala dost pozornosti. . . Začala jsem si všímat, že dcera chladne, pokud jde o návštěvu shromáždění, rodinné rozhovory o Bibli a kazatelskou službu. Když jsem se jí ptala, co se stalo, odpovídala: ‚Ale nic.‘ Jednoho dne mi pak řekla, že se těchto křesťanských činností účastní, protože musí, a ne protože chce. Řekla, že nechce být jako její sestra, mít chlapce svědka Jehovova a provdat se ‚v pravdě‘. Chce žít tak, jako každý druhý. Nevěřila jsem svým uším, vždyť spolu jako rodina prožíváme pěkné chvíle.

Když jsem naléhala dále, řekla, že z rozmluv s kamarádkami ve škole poznala, co nabízí svět. A že já jsem podle nich nepřející a příliš přísná matka. Požádala mě tedy o pět měsíců ‚volna‘ od jakékoli křesťanské činnosti, aby si mohla ujasnit, co v životě chce.

Chvíli jsem o tom přemýšlela a pak jsem navrhla následující: Místo abych jí dopřála pět měsíců bez jakékoli křesťanské činnosti, ať mi ona věnuje pět měsíců k tomu, abych se jí mohla víc přiblížit. Budu s ní chodit do školy a ze školy a ona se mnou bude chodit na má biblická studia a dodatečné návštěvy. Jinými slovy se bude mnou plněji podílet na mé křesťanské činnosti.

Souhlasila. Uplynuly už dva měsíce a výsledky jsou vynikající. Sama přiznává, že její postoj byl prostě dětinský. Opět vidím Jehovovu ruku nad všemi svými čtyřmi dětmi. Jsem opravdu poctěna. Ve svých modlitbách jsem sice nabídla své děti Jehovovi, ale kdo dostává dar, jsem já.“

O čtyři měsíce později se opět plně a dobrovolně účastnila veškeré křesťanské činnosti a matka byla moudřejší a více si toho vážila. Možná, že její nápad pomůže vyřešit problémy, které mají při výchově dětí jiní.