Jsi tak malý, že na tobě nezáleží?

MÁŠ někdy pocit, že na tobě nikomu nezáleží? Cítil ses již někdy osamělý, přestože jsi byl obklopen lidmi? Proč tě mohou napadnout takové myšlenky? Protože dnes v mnoha případech přestává jednotlivec něco znamenat.

V mnoha zemích přeměnila byrokracie lidi v data, která se ztrácejí v bludišti programů v počítačích. Stali se čísly, šiframi pro nějakou vládní agenturu. Míváš někdy takový pocit?

Nebo třeba pracuješ pro velkou společnost, která má stovky nebo tisíce zaměstnanců. Můžeš mít tedy pocit, že jsi méně než zoubek ozubeného kola nebo vlákénko v tkanině. I ti, kteří bydlí v ohromných velkoměstech se mohou cítit naprosto osamělí. Proč je to tak? Protože sousedi se často vůbec neznají, jsou si jen štítkem na dveřích od bytu.

Ano, snadno můžeš cítit, že jsi tak malý, že na tobě nezáleží, tak bezvýznamný, že si tě v ruchu a shonu dnešního života nikdo nevšimne. To platí zejména v moderní společnosti, v níž soutěživost vytvořila tolik lidí necitlivých vůči sobě navzájem. Osobní důstojnost je pošlapávána a výrok „Chcípni!“ se pokládá za vtipnou odpověď.

Dívá se Bůh na člověka také tak? Je svrchovaný Pán vesmíru tak nadřazený lidstvu, že jsme pro něho příliš malí, než aby mu na nás mohlo vůbec záležet? Bible poukazuje, že při jedné příležitosti stálo před Jehovou Bohem „desettisíckrát deset tisíc [100 miliónů]“ andělů. (Dan. 7 :10) Je také stvořitelem nesčíslných hvězd ve vesmíru. Ztratil snad přehled o všem svém duchovním a hmotném stvoření? Bible odpovídá: „On sčítá počet hvězd; všechny je nazývá jejich jmény.“ (Žalm 147:4) Nebeská tělesa se rozhodně nevymkla jeho kontrole. A pokud jde o spravedlivé anděly, Jehova je nepochybně rovněž nazývá jmény, třebaže člověku byla zjevena pouze jména dvou z nich, Michael a Gabriel. — Dan. 12:1; Luk. 1:26.

Jak je to tedy s lidstvem? Má Bůh o ně zájem? Žalmista David napsal: „Jehovo, způsob, abych poznal svůj konec a míru svých dnů — jaká je, abych poznal, jak jsem pomíjivý. Pohleď, mých dnů jsi učinil jen pár a trvání mého života před tebou je ničím. Každý pozemský člověk. . . jistě je pouhý výpar.“ (Žalm 39:4, 5; 39:5, 6, „KB“) Jestliže je člověk tak pomíjivý jako pouhý výpar, jak si potom můžeme být jisti, že není příliš bezvýznamný na to, aby se o něho Bůh staral? Záleží vlastně z Božího hlediska na lidech? Záleží osobně na TOBĚ?