Kdo věří v ničemné duchy?

VĚŘÍTE, že váš život mohou ovlivňovat neviditelní duchové? Mnoho lidí by na tuto otázku odpověděli důrazně: nevěřím. Vysmívají se představě nadlidských činitelů zla. Boží existenci však připouštějí.

V západním světě je nevíra v duchy velmi rozšířená — zčásti působením křesťanstva, které po staletí učilo, že země je středem vesmíru a že se nachází mezi nebem a podzemním peklem. Podle tohoto učení totiž v nebi blaženě žijí andělé, kdežto pekelné záležitosti spravují démoni.

Vědecké objevy vedly k tomu, že lidé zavrhli nesprávné názory na to, jak je uspořádán vesmír; víra v duchovní bytosti vyšla z módy. The New Encyclopædia Britannica uvádí: „V šestnáctém století proběhla kopernikánská revoluce (vyvolaná teoriemi polského astronoma Koperníka). Ta v následujícím období vedla k tomu, že . . . země přestala být považována za střed vesmíru, ale začala být pokládána pouze za jednu z planet sluneční soustavy. Sluneční soustava se nyní jevila jako velmi malá součást galaxie ve zjevně nekonečném vesmíru. Představy o andělech a démonech se nyní zdály nevhodné.“

Mnoho lidí sice na zlé duchy nevěří, ale milióny jiných lidí v ně věří. V řadě současných i zaniklých náboženství zaujímají padlí andělé důležité místo. Tito zlí andělé nevystupují pouze v roli ničitelů duchovních hodnot, ale jsou považováni za příčinu takových katastrof, jakými jsou války, hladomory a zemětřesení, a za původce nemocí, duševních poruch a smrti.

V křesťanství a judaismu je hlavní ničemný duch znám jako Satan Ďábel; tentýž duch je mezi muslimy nazýván Iblís. V zoroastrismu, prastarém perském náboženství, se tento duch vyskytuje pod jménem Angra Mainju. Gnostické náboženství, které prospívalo ve druhém a třetím století n. l., vidělo tohoto ducha v Demiurgovi, žárlivém, podřadném božstvu, které naprostá většina lidstva nevědomky uctívala.

Ve východních náboženstvích hrají významnou úlohu nižší duchové zla. Hinduisté věří, že asurové (démoni) jsou v nepřátelském vztahu k devům (bohům). Mezi asury jsou zvláště obávaní rákšasové, ohavné bytosti, které straší na hřbitovech.

Buddhisté si démony představují jako zosobněné síly, které zabraňují člověku dosáhnout nirvány neboli umrtvení žádostí. Mezi těmito démony je hlavním pokušitelem Márá se svými třemi dcerami, které se jmenují Rátí (Touha), Raga (Rozkoš) a Tanha (Nepokoj).

Čínští věřící se chrání před kuei — což jsou přírodní démoni — pomocí ohňů, pochodní a raket. V japonských náboženstvích se má za to, že k mnoha existujícím démonům patří také hroziví tengu. Člověk může být těmito démony posedlý, dokud je z něho kněz nevyžene.

V náboženstvích negramotných obyvatel Asie, Afriky, Oceánie a amerického kontinentu se věří, že duchovní bytosti mohou pomáhat i škodit a že to závisí na okolnostech a na náladě těchto bytostí. Lidé se duchům klanějí, protože chtějí zahnat neštěstí a získat si přízeň duchů.

Když k tomu všemu ještě přidáme velmi rozšířený zájem o magii a spiritismus, je zřejmé, že víra v ničemné duchy má dlouhou a rozmanitou historii. Je však rozumné věřit, že takové duchovní bytosti existují? Bible říká, že opravdu existují. Pokud je to pravda, proč Bůh připouští, aby škodlivě ovlivňovali člověka?