‚Nesen na orlích křídlech‘

SINAJSKÉ oblasti se říká ‚kraj orlů‘. Můžeme tam vidět orly kroužící vysoko na obloze a plachtící na svých mocných širokých křídlech. Když se u hory Sinaj shromáždili osvobození Izraelité, mohli chápat, jaký význam má přirovnání, že Bůh Izraelity ‚vynesl‘ z Egypta „na orlích křídlech“. (2. Mojžíšova 19:4; srovnej Zjevení 12:14.) Asi za čtyřicet let pak mohl Mojžíš přirovnat to, jak Jehova vedl Izrael pustinou, k tomu, jak orel „natřásá své hnízdo, plachtí nad svými opeřenými mláďaty, rozestírá křídla, bere je“ a „nosí je na svých perutích“. (5. Mojžíšova 32:9–12) Když jsou orlí mláďata dost stará na to, aby začala létat, začne před nimi dospělý orel mávat křídly a tlouci jimi o sebe, aby orlíky pobídl. Pak je vystrčí nebo vyláká z hnízda, aby si svá křídla vyzkoušela sama.

Někteří lidé pochybovali, že orli své mladé nosí na hřbetě. Sir W. B. Thomas však uvádí postřeh jednoho skotského průvodce, který o orlovi skalním řekl: „Dospělí orli pobízejí mládě k letu, a někdy je i vystrčí z hnízda. Pak ale lopotícího se orlíka podletí a chvilku ho nadnášejí na hřbetě a křídlech, aby si odpočinul.“ (The Yeoman’s England, Londýn, 1934, strana 135) Jedna publikace, kterou vydává Smithsonian Institution, cituje jistého pozorovatele v USA: „Orlice vzlétla ze svého skalního hnízda a nešetrně nesla své mládě. Pak ho pustila. Řekl bych, že padalo asi třicet metrů. Orlice se mezitím střemhlav vrhla pod ně, roztáhla křídla a mládě na ní přistálo. Pak vylétla zpět k horskému hřebenu a vše se opakovalo . . . V okouzlení jsme to s otcem pozorovali déle než hodinu.“ (Bulletin, 1937, číslo 167, strana 302) G. R. Driver k těmto výrokům poznamenává: „Obrázek vykreslený [v 5. Mojžíšově 32:11] není tedy pouhým výplodem fantazie, ale skutečností.“ (Palestine Exploration Quarterly, Londýn, 1958, strany 56 a 57)