Udělali to z lásky

JEDNA vdova v Kanadě, pohostinná žena věrná Bohu, vychovávala čtyři mladé dcery k tomu, aby se staly pravými křesťankami. Sboroví starší si všimli, že její dům potřebuje rozsáhlé opravy. Neměla peníze a nedovedla dům opravit. Proto sboroví starší v souladu se zásadou uvedenou v 1. Timoteovi 5:9, 10 taktně zařídili, aby byla tato práce udělána. Jak to zařídili?

Bratři se postarali o to, aby vdova spolu s dětmi na pět dnů odjela. Více než osmdesát lidí ze sboru pak z celého srdce pomáhalo, věnován byl materiál, peníze i čas. Jen co rodina odcestovala, pracovníci se vyrojili jako včely. Opravili celý vnějšek domu. Vyspravili a natřeli zdi. Obrousili a nalakovali podlahy. Položili nové dlaždice a koberec. Vylepšili všechny nezbytné rozvody elektřiny a osvětlení. Vyměnili i opotřebovaný nábytek. V pouhých pěti dnech byl domek zcela renovován!

Vzrušená atmosféra a činnost způsobily v okolí nemalý rozruch. Snaha svědků Jehovových zapůsobila na jednoho osmdesátiletého souseda tak, že si přinesl vlastní štětec a trval na tom, že bude pomáhat. Zaměstnavatel jednoho z dobrovolníků daroval digestoř nad kuchyňský sporák. Jiný zaměstnavatel přispěl novou kredencí. Na jistého muže to udělalo takový dojem, že se chtěl o svědcích Jehovových dovědět více. Dychtivě přijal knihu Můžeš žít navždy v pozemském ráji.

Když se vdova a její dcery vrátily, zračilo se jim ve tvářích překvapení. Do očí jim vstoupily slzy. Všichni se smáli a objímali — byla to nezapomenutelná chvíle křesťanské lásky a citového pohnutí. Pravá láska a zájem o členy sboru, kteří jsou v nouzi, je opravdu známkou pravého křesťanství, protože Pavel napsal: „Pokud k tomu tedy máme příhodný čas, skutečně konejme dobro všem, zejména však těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře.“ (Galaťanům 6:10)