Proč použil Největší jméno

„Jeden z mých recenzentů tvrdí, že jsem zhřešil, když jsem použil výraz ‚Jehova‘ místo výrazu ‚Pán‘, který byl podle zvyku po staletí jeho ekvivalentem.“

Tak se v předmluvě k druhému vydání svého překladu knihy Žalmů, poprvé publikovaného roku 1864, vyjádřil J. J. Stewart Perowne. Recenzent měl ve svém článku v listě Saturday Review z 2. července 1864 výhrady k tomu, že v Perowneově překladu bylo použito Boží jméno, ačkoli ani v židovském náboženství, ani v křesťanských církvích se toto jméno už nepoužívalo. Tvrdil, že jméno Jehova je příliš úzce spojeno se Židy a že by mělo být použito jiné slovo, například „Pán“ nebo „Bůh“, „které nemá přímou souvislost s určitým místem nebo národem“.

Perowne s těmito argumenty nesouhlasil, protože nechtěl z toho, co Bůh člověku zjevil, „vypustit jediné písmeno“. Právem tvrdil, že překladatelé, kteří hebrejsky psané Boží jméno překládají jako „Pán“, opomíjejí rozdíl mezi dvěma hebrejskými slovy.

Perowne dále prohlásil, že některé velmi kvalifikované autority se zastávají toho, aby bylo Boží jméno opět používáno. Citoval slavného anglického básníka Samuela Taylora Coleridge:

„Proč bychom měli nadále překládat hebrejštinu do angličtiny z druhé ruky, prostřednictvím Septuaginty? Cožpak jsme nepřejali hebrejské slovo Jehova? Není snad Κύριος, neboli Pán, v Septuagintě řeckou náhradou za bezpočet výskytů hebrejského Jehova? Proč tedy nezačneme opět používat původní slovo; proč ve Starém zákoně zbožně nepřekládáme Jehova jako Jehova; a proč v každém novozákonním textu, který se odkazuje na Starý zákon, nepoužijeme ono hebrejské slovo?“

Perowne uznal, že přesná výslovnost hebrejského tetragrammatu byla zapomenuta; přesto poznamenal: „Jestliže židovské náboženství přestalo používat toto jméno jen kvůli pouhým pověrečným skrupulím a jestliže jsme toto slovo z [anglického] překladu ztratili vinou otrockého opisování řeckého a latinského překladu, pak není nejmenší důvod, abychom se k jeho původnímu použití nevrátili.“ Perowne dal přednost tvaru „Jehova“, protože byl dobře znám. Časem bylo Boží jméno použito i v dalších novodobých překladech. Překlad nového světa Svatých písem používá jméno Jehova na více než 7200 místech jak v Hebrejských, tak Řeckých písmech.

Ve svém překladu Žalmů se Perowne snažil přesně držet „formy hebrejštiny, jak ve frazeologii, tak ve větné skladbě“. Při překladu 69. žalmu, veršů 5 a 6, viděl, že hebrejská slova „Bůh“ (ʼElohim), „Pán“ (ʼAdhonai) a „Jehova“ je nutné rozlišit: „Ó, Bože [ʼElohim], ty znáš pošetilost mou, a provinění má nejsou skryta před tebou. Nechť pro mne nemusí rdít se ti, kdo na tebe čekají, Pane [ʼAdhonai], Jehovo (Bože) zástupů. Nechť nejsou pokořeni skrze mne ti, kdo tě hledají, Bože Izraele.“