„Všichni jsme jednoho druhu“

NÁBOŽENSKÉ předsudky a rasismus zamořily v nedávných letech celý svět. Národnostní spory zažehly pobíjení, mučení a další jiná otřesná zvěrstva. Zpráva organizace Amnesty International uvádí, že porušování lidských práv donutilo v roce 1994 na celém světě přes 23 miliónů lidí k tomu, aby uprchli z domova.

Jen ve Rwandě bylo pobito přibližně 500 000 lidí a více než 2 000 000 lidí uprchly, když mezi příslušníky kmenů Tutsi a Hutu propukly násilnosti. „Obzvlášť pronásledováni byli svědkové Jehovovi,“ oznámily belgické noviny Le Soir, „protože odmítali nosit zbraně.“ Svědkové Jehovovi se nezúčastňují ozbrojených konfliktů. Přesto během násilností byly stovky svědků zabity. To nám připomíná slova, která řekl Ježíš svým učedníkům: „Protože však nejste částí světa, . . .proto vás svět nenávidí.“ (Jan 15:19)

Jedna rodina svědků — Eugène Ntabana, jeho žena a dvě děti — žila v hlavním městě, v Kigali. Když Eugène svým sousedům vysvětlovat zásadu křesťanské neutrality, často mluvil o bugenvileji, o popínavé rostlině, které se daří v teplém podnebí. (Matouš 22:21)

„Tady v Kigali,“ vysvětloval Eugène, „kvete bugenvilea červeně, růžově a někdy i bíle. Ale všechny patří do jednoho druhu. S lidmi je to stejné. Možná se lišíme rasou, barvou kůže nebo národností, ale všichni jsme jednoho druhu, jsme lidé.“

Je úděsné, že i přes své mírné vlastnosti a neutrální postoj byla rodina Ntabanových povražděna krvelačným davem lidí. Zemřeli však ve věrnosti. Můžeme si být jisti, že Jehova Bůh splní to, co takovým lidem slíbil: budou vzkříšeni a budou žít ve světě, kde už předsudky nebudou. (Skutky 24:15) Rodina Ntabanových pak spolu s dalšími lidmi najde „své největší potěšení v hojnosti pokoje“. (Žalm 37:11)