Hlasatelé Království vyprávějí

V Malawi vedla vytrvalost k Božímu požehnání

JOSEF věrně sloužil Jehovovi. (Hebrejcům 11:22) Také vynikal svou vytrvalostí. I když ho zradili jeho vlastní bratři, dvakrát byl prodán do otroctví a později uvězněn kvůli falešnému obvinění, Josefa to nezlomilo. Naopak, dlouhá léta trpělivě snášel soužení a pokorně čekal na Jehovovo požehnání. (1. Mojžíšova 37:23–28, 36; 39:11–20)

Podobně i dnešní svědkové Jehovovi v Malawi trpělivě čekali na Boží požehnání. Tito křesťanští svědkové šestadvacet let snášeli vládní zákazy, kruté pronásledování a často i surové zacházení. Jejich vytrvalost se však vyplatila.

Když koncem roku 1967 vypuklo v Malawi pronásledování, bylo tam asi 18 000 hlasatelů Království. Představte si, jakou radost museli svědkové mít, když se dověděli, že služební rok 1997 začal novým vrcholem v počtu zvěstovatelů — 38 393 —, což byl více než dvojnásobek počtu svědků na začátku zákazu. A na třináct oblastních sjezdů „Poslové Božího pokoje“, které se v Malawi pořádaly, přišlo přes 117 000 lidí. Jehova bratrům za jejich víru a vytrvalost opravdu požehnal.

Jedním příkladem tohoto požehnání je zkušenost čtrnáctiletého chlapce jménem Machaka. Když Machaka přijal od svědků Jehovových nabídku biblického studia, jeho rodičům se to nelíbilo. Řekli mu: „Jestliže se chceš stát svědkem, odstěhuj se z domova.“ Tato hrozba ho však od studia neodradila. Machakovi rodiče mu tedy sebrali všechno jeho oblečení. Bratři však zareagovali tím, že mu nějaké koupili. Když se o tom Machakovi rodiče dověděli, řekli mu: „Jestli tě svědkové hodlají živit, běž a žij s nimi.“ Když si Machaka věc pečlivě rozmyslel, odešel z domova a jedna rodina svědků v místním sboru ho přijala k sobě.

Machakovi rodiče byli tak rozladěni, že se rozhodli se z toho kraje odstěhovat, aby se vyhnuli jakémukoli styku se svědky. Machaku to samozřejmě sklíčilo, ale našel útěchu, když s ním bratři rozebrali Žalm 27:10, kde je řečeno: „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal.“

Machakovi rodiče po nějaké době zmírnili svůj postoj, a tak se Machaka rozhodl, že se vrátí domů. To, jak byl jejich syn odhodlaný sloužit Jehovovi, na ně silně zapůsobilo. Chtěli totiž, aby svědkové Jehovovi studovali Bibli i s nimi! Také byli celé tři dny na oblastním sjezdu „Poslové Božího pokoje“ a potom řekli: „Je to opravdu Boží organizace.“

Odpor může být skutečnou zkouškou, ale Boží věrně oddaní poslové se nevzdávají. S odvahou se nedají zastavit, protože vědí, že „soužení plodí vytrvalost, vytrvalost zase schválený stav“. (Římanům 5:3, 4) Svědkové Jehovovi v Malawi mohou právem dosvědčit, že vytrvalost vede k Božímu požehnání.