Proč máme odpouštět?

„BYL zahájen vědecký výzkum, z jehož výsledků se začíná ukazovat, že odpouštění může pozitivně ovlivnit citové a velmi pravděpodobně i tělesné zdraví,“ uvádí kanadský list The Toronto Star. Profesor Carl Thoresen ze Stanfordovy univerzity v USA, vedoucí pracovník Stanfordského výzkumného projektu „Odpouštění“, však sděluje, že ‚jen velmi málo lidí chápe, co odpouštění je a jak působí‘.

Opravdové odpouštění se považuje za nezbytně nutnou součást křesťanství. Zpráva v The Toronto Star definuje odpouštění jako „uznání, že jsme utrpěli bezpráví, přičemž upouštíme od nelibosti jakéhokoli druhu, a vůči člověku, který nám ublížil, posléze pocítíme soucit a dokonce lásku“. Odpuštění je nutné odlišit od omluvy či prominutí, neznamená to, že bychom na ublížení zapomněli nebo že bychom je popřeli; ani to neznamená znovu se vystavovat situaci, v níž by se příkoří vůči nám opakovalo. Tato zpráva říká, že klíčem k pravému odpuštění je „zbavit se hněvu a negativních pocitů“.

Badatelé říkají, že pokud jde o otázku, jak odpouštění prospívá tělesnému zdraví, je třeba ještě provést hlubší výzkum. Ale ve spojitosti se zdravím duševním sdělují, že byly zjištěny prospěšné účinky, k nimž patří „méně stresu i úzkostných a depresivních stavů “.

Vznešený důvod pro odpouštění je vyjádřen v Efezanům 4:32, kde je řečeno: „Staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštějte, právě jako vám Bůh také velkoryse odpustil skrze Krista.“ Jsme vybízeni k tomu, abychom se v odpouštění, stejně jako v jiných směrech, stali napodobiteli Boha. (Efezanům 5:1)

Jestliže v případech, kdy existuje důvod pro milosrdenství, odmítneme druhým odpustit, může to negativně ovlivnit náš vztah k Bohu. Jehova očekává, že si budeme navzájem odpouštět. Potom se můžeme modlit, aby podle své vůle odpustil i on nám. (Matouš 6:14; Marek 11:25; 1. Jana 4:11)