Náboženská jednota na obzoru?
„Prožíváme významný den v dějinách našich církví,“ prohlásil Christian Krause, prezident Světové luteránské federace. Podobně i papež Jan Pavel II. mluvil o ‚milníku na nelehké cestě k obnově plné jednoty křesťanů‘.
Tyto nadšené výroky byly reakcí na skutečnost, že 31. října 1999 bylo v německém Augsburgu podepsáno oficiální Společné prohlášení, kterým je potvrzena Společná deklarace o doktríně ospravedlnění. Pokud jde o místo a čas této události, obojí bylo vybráno záměrně. Tvrdí se, že 31. října 1517 Martin Luther přibil na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu svých 95 tezí, a tím zahájil protestantskou reformaci. A v roce 1530 právě v Augsburgu předložili luteráni základní zásady své víry, totiž Augsburské vyznání, které katolická církev odmítla, a tím došlo k nesmiřitelné roztržce mezi protestantismem a katolicismem.
Bude Společná deklarace rozhodujícím krokem k překonání rozdělení církve, jak se tvrdí? Někteří z účastníků optimismus neprojevili. Více než 250 protestantských teologů podepsalo petici, v níž vyjádřili svůj nesouhlas a varovali před tím, že by se katolická církev mohla snažit je ovládnout. Protestanti byli rozhořčeni také tím, že katolická církev vyhlásila na rok 2000 zvláštní odpustek, zatímco roztržka, k níž došlo asi před 500 lety, vznikla právě kvůli odpustkům. Augsburské vyznání stále ještě platí, a stejně platí i výrok o jeho odmítnutí, který na Tridentském koncilu vyjádřila katolická církev, takže jednota zdaleka není zaručena.
Rozdělení a rozpory v křesťanstvu jsou příliš velké, než aby mohly být urovnány podepsáním nějaké společné deklarace. Kromě toho jednota ve víře závisí na tom, že náboženské názory jsou pevně založeny na Božím slovu, Bibli. (Efezanům 4:3–6) Pravá jednota nevzniká na základě kompromisu, ale na základě poznání a vykonávání toho, co od nás vyžaduje Bůh. „Všechny národy, ty budou totiž chodit každý ve jménu svého boha,“ prohlásil věrný prorok Micheáš, „ale my, my budeme chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, na neurčitý čas, dokonce navždy.“ (Micheáš 4:5)
[Podpisek obrázku na straně 32]
© Ralph Orlowski/REUTERS/Archive Photos