V zajetí stáří, a přesto svobodný

KDYŽ si stáří začne vybírat svou daň, mnozí lidé se stávají nemohoucími a jsou odstrčeni od společnosti. U Fernanda Rivarola, který zemřel ve věku 95 let ve švýcarské Ženevě, tomu bylo jinak. Bydlel sám, protože byl vdovec a jeho dcera žila se svou rodinou jinde. Nemohl sice téměř vycházet z domu, ale osamělý nebyl. Často se v obývacím pokoji posadil ke stolu a telefonoval lidem, aby s nimi mluvil o duchovních námětech.

Fernand měl pestrý život, během něhož byl po nějakou dobu v zajetí doslova. Jak to? V roce 1939, kdy se spolu s manželkou stali svědky Jehovovými, vypukla v Evropě druhá světová válka. Fernand se na základě biblických zásad rozhodl, že nebude nikomu ubližovat, a protože se svého rozhodnutí držel, přišel o práci a několikrát byl poslán do vězení. Celkem tam strávil pět a půl roku. Po celý ten čas byl odtržen od své manželky a malé dcerky.

Fernand o té době řekl: „Když jsem se vzdal stabilního zaměstnání, mnozí lidé si mysleli, že jsem nechal rodinu na holičkách. Pohrdali mnou a chovali se ke mně, jako bych byl nějaký zločinec. Ale když na ty těžké časy vzpomínám, velmi jasně se mi vybavuje, jak nás Jehova podporoval a pomáhal nám. Je to už dávno, ale moje důvěra v Jehovu je dnes stejně pevná, jako byla tehdy.“

A tato víra vedla Fernanda k tomu, aby o biblické naději mluvil po telefonu s druhými. Když měl s někým pěkný rozhovor, poslal mu poštou literaturu založenou na Bibli a po čase opět zavolal, aby se zeptal, zda se mu publikace líbila. Čas od času dostal od takových lidí děkovný dopis, a to mu udělalo opravdu velkou radost.

I ve vašem sousedství možná žije někdo jako Fernand. Jestliže vám zavolá, co kdybyste si ho vyslechli, abyste se dozvěděli, čemu věří? Svědkové Jehovovi si s vámi o biblických naukách vždy rádi popovídají.