Je chudoba známkou Boží nepřízně?

STAROVĚKÝM Izraelitům Bůh řekl: „Nikdo by . . . mezi vámi neměl zchudnout.“ Zákon, který jim dal, totiž stanovoval, aby bylo postaráno o ty, kdo se ocitli v nouzi, a aby byl dokonce zrušen dluh těm, kdo nebyli schopni ho splatit. (5. Mojžíšova 15:1–4, 7–10) Jelikož Jehova svému národu slíbil požehnání, nemělo se stát, že by někdo trvale žil v chudobě. Podmínkou však bylo, že Izraelité budou Zákon dodržovat. Oni to ale nedělali.

To, že někteří Izraelité měli jen málo prostředků, však neznamenalo, že nemají Boží schválení. Podobně ani to, že někdo měl velký majetek, nemuselo být projevem Božího požehnání. Mnozí věrní Boží služebníci byli chudí. Prorok Amos byl například obyčejný chovatel ovcí a námezdný dělník. (Amos 1:1; 7:14) Prorok Eliáš byl v době hladomoru, který postihl izraelskou zemi, odkázán na pohostinnost chudé vdovy. Měla skromnou zásobu mouky a oleje, kterou Jehova během hladomoru zázračně doplňoval. Jehova nezpůsobil, aby Elijáš nebo vdova zbohatli, ale dohlédl na to, aby měli vše, co nezbytně potřebovali. (1. Královská 17:8–16)

O majetek lidé mohou přijít kvůli nepředvídaným událostem. Nehoda či nemoc mohou způsobit, že člověk dočasně nebo trvale není schopen pracovat. Smrt může manželku a děti připravit o živitele. Ani takové tragické události však nejsou dokladem Boží nepřízně. Biblická zpráva o Noemi a Rut je povzbuzujícím svědectvím toho, že o chudé Jehova s láskou pečuje. Tyto dvě ženy se po smrti svých manželů ocitly v nouzi, ale Jehova Bůh jim požehnal a zajistil, aby o ně bylo postaráno. (Rut 1:1–6; 2:2–12; 4:13–17)

Chudoba tedy rozhodně není známkou Boží nepřízně. Ti, kdo jsou Jehovovi Bohu věrní, se mohou spolehnout na pravdivost slov krále Davida, který napsal: „Býval jsem mladý muž, také jsem zestárl, a přece jsem neviděl nikoho spravedlivého úplně opuštěného, ani jeho potomstvo, jak hledá chléb.“ (Žalm 37:25)

[Obrázek na straně 8]

Noemi a Rut sice byly chudé a zůstaly samy, ale Bůh jim požehnal a s láskou se o ně postaral