Z „Ročenky 1981“

Od roku 1879 do roku 1917 pilní pracovníci ve „třídách“ a „kolportéři“ pracující plným časem (nyní průkopníci) rozšířili biblické traktáty, časopisy, brožury, Bible a vázané knihy v ohromném počtu 428 972 226. Tato práce začala ve Spojených státech, ale „semena“ v tištěné podobě začala být brzo rozsévána v Evropě, v Africe, Latinské Americe, v Asii a na mořských ostrovech. Toto ohromné dílo vykonávali nadšení muži a ženy (jimž pomáhaly i jejich děti), a to na důkaz své lásky k bližním a své křesťanské oddanosti. — 3. Mojž. 19:18; Mat. 22:39.

Mnozí lidé na ně často shlíželi pohrdavě. Duchovenstvo křesťanstva se jim vysmívalo z kostelních kazatelen a podněcovalo proti nim lůzu. Časem však bylo jejich právo na vykonávání apoštolského typu kazatelské služby uznáno dokonce i Nejvyšším soudem Spojených států. V právním případu „Murdock v. Pennsylvania“ soud prohlásil o svědcích Jehovových:

„Máme pouze za to, že rozšiřování náboženských názorů nebo kázání evangelia rozšiřováním náboženské literatury a osobními návštěvami je odvěký typ evangelizační činnosti, který má stejný nárok na ústavní ochranu jako typy konzervativnější.“

Největší odpovědnost za to, že osm členů ústředí Jehovova lidu bylo v roce 1918 uvězněno, mělo duchovenstvo křesťanstva. Stovky dalších bratrů byly pronásledovány; byli vězněni, obtěžováni lůzou, takže v onom roce bylo veřejné svědecké dílo téměř zastaveno. — Zjev. 11:7–10.