Opakování pro školu teokratické služby
Opakování v týdnu od 24. dubna 1983
Označ následující údaje jako správné nebo nesprávné:
1. Pláč Jeremiášův poskytuje důtklivé varování s ohledem na ty, kteří opomíjejí Boží jméno a to, co za ním stojí. (Vpi, Pláč Jeremiášův/13)
2. Kniha Pláč Jeremiášův nese vhodný název, protože obsahuje nářek nad zničením Jeruzaléma (607 př. n. l.). (Vpi, Pláč Jeremiášův/1)
3. Křest smývá naše hříchy, postupujeme-li jej se správnými pohnutkami. (Bnr 21B)
4. Kniha Pláč vyjadřuje Jeremiášovu naprostou důvěru v Boha v době žalu a porážky, kdy není žádná naděje na útěchu z lidského zdroje. (Vpi, Pláč Jeremiášův/13)
5. Účelem našeho naslouchání na shromáždění je získat rámcový přehled o látce. Věnujeme-li pozornost detailům, zbytečně se rozptylujeme. (Ptš, 5. studie, odst. 4)
6. Čím obsáhlejší poznámky si děláme, tím lépe se soustředíme na přednášenou látku. (Ptš, 5. studie, odst. 11)
7. Myšlení je několikrát rychlejší než řeč. Můžeme toho využít, když o předložené látce uvažujeme, v duchu ji shrnujeme nebo opakujeme. (Ptš, 5. studie, odst. 9)
8. Je-li v teokratické škole udělována rada, je nutné zkoumat, zda je dobrá, či ne. (Ptš, 5. studie, odst. 11)
9. Malé děti by měly být vedeny k tomu, aby naslouchaly a sledovaly program shromáždění. (5. Mojžíšova 31:12; Ptš, 5. studie, odst. 12)
10. Na shromáždění je třeba pozorně naslouchat komentářům přítomných. Odráží se v nich totiž hodiny osobního studia a mnohaleté zkušenosti. (Ptš, 5. studie, odst. 16)
11. Abychom se stali dobrými posluchači, musíme být ochotni přijímat kázeň. (Ptš, 5. studie, odst. 19)
12. Chceme-li, aby naše předčítání bylo přirozené, musíme využívat rozmanitost řeči a měnit výšku tónů a tempo. (Ptš, 6. studie, odst. 7)
13. Čtení z rukopisu se používá tehdy, když je potřeba, aby ve více sborech bylo ve stejnou dobu poskytnuto stejné poučení, nebo když probíraná látka musí být předložena přesně. (Ptš, 6. studie, odst. 8)
14. Rychlost čtení můžeme zvýšit, když místo jednotlivých slov čteme celé větné celky nebo skupiny slov. (Ptš, 4. studie, odst. 11)
15. Boží slovo je účinné samo o sobě, a proto na našem přednesu při čtení tolik nezáleží. (Ptš, 6. studie, odst. 13)
16. Když jsou při studiu Strážné věže předčítány odstavce studijní látky, je prospěšné nahlédnout vždy do dalšího odstavce, abychom mohli dát lepší komentáře. (Ptš, 5. studie, odst. 17)
Odpověz na následující otázky:
17. Kterým biblickým textem můžeme ukázat, že takzvaný „Starý zákon“ neboli Hebrejská písma mají význam i pro nás? (Bnr 2G)
18. Uveď text, který ukazuje, že by bylo nesprávné přijmout transfúzi. (Bnr 19A)
19. Uveď některé rysy účinného veřejného předčítání. (Ptš, 6. studie, odst. 4–7)
20. Jak můžeme použít svou mysl k tomu, abychom si snadněji vštípili určitá období z lidských dějin? (Ptš, 4. studie, odst. 15)
21. Jaká vlastnost někomu pomůže, aby pozorně naslouchal i tehdy, chybí-li přednášejícímu plynulost řeči nebo jiná vlastnost schopného řečníka? (Ptš, 5. studie, odst. 3)
22. V čem můžeme dělat pokrok, když pozorně nasloucháme při shromáždění? (Ptš, 5. studie, odst. 20)
23. Na co je nutné dbát při proslovu z rukopisu? (Ptš, 6. studie, odst. 8–11)
24. Co je naším cílem, když hlasitě předčítáme z Bible? (Ptš, 6. studie, odst. 15)
25. Čím se vyznačovalo čtení Zákona, které se uskutečnilo v Nehemiášově době? (Nehemiáš 8:8; Ptš, 6. studie, odst. 14)
26. Co je podle Sofoniáše 2:2, 3 jednou z hlavních podmínek přežití? (Bnr 25A)
27. Ukaž, kde se v Písmu mluví o tom, že konce zla se dočká generace, která od počátku zažila znaky času konce. (Bnr 1A)
Podtrhni v následujících údajích správnou odpověď:
28. Ježíš se narodil (1. října roku 1 n. l.; 1. října roku 2 př. n. l.; 1. prosince roku 2 př. n. l.). (Bnr 14C)
29. Jan křtil již (tři měsíce; šest měsíců; 1 rok), když se Ježíš dal pokřtít. (Bnr 14C)
Poznamenej následujícíc texty za odpovídající údaje:
Pláč 3:27; Pláč 3:32, 33; Pláč 3:57 (týdenní čtení Bible)
30. Jehova může sice připustit zkoušky, ale nemá potěšení z toho, že máme trpět.
31. Je dobré zvyknout si již v mládí nést nějaká břemena.
32. Jehova se přibližuje k tomu, kdo jej v utrpení vzývá.