Radost ze služby Jehovovi
1 Jako stvořitel je Jehova hoden, aby byl uctíván a bylo mu slouženo. (Zjev. 4:11) Jak pro anděly, tak i pro lidi je velkou předností, že smějí konat Boží vůli. Pokud jde o anděly, vyhledejte si prosím ve svých Biblích Žalm 103 a přečtěte si verše 20 a 21, abyste se ujistili, co o tom řekl král David. Lidé, kteří se oddali Bohu, nechtějí však zůstat pozadu za anděly. Jsou Jehovovi velmi vděčni za to, že jim byla poskytnuta přednost přinášet mu svatou službu. (Luk. 1:74, 75) Opomíjeli by však její účel, kdyby snad konali svou službu pouze z povinnosti, která nepřináší radost.
2 Jehova si přeje, aby se lidé těšili ze své práce. (Kaz. 5:18, 19) A křesťané by měli být obzvláště radostní, protože se oddali Jehovovi a jsou k němu v důvěrném vztahu. Snaží se, aby činili to, co je správné v Božích očích, a proto je možné předpokládat, že se na nich splňují slova ze Žalmu 64:10 (64:11, KB). Tam můžeme číst, že ‚spravedlivý se bude těšit v Jehovovi‘. Vzhledem k tomu, že radost je ovocem ducha, může růst a stát se nepopsatelně velkou. Měli bychom tedy prosit Boha, aby nás naplnil „radostí svatého ducha“. (Gal. 5:22; 1. Tess. 1:6) Je mnoho věcí, které mohou prohloubit naše ze srdce vycházející ocenění pro službu Jehovovi. O několika z nich se můžeme zmínit.
3 Máme zcela určitě mnoho důvodů pro to, abychom mohli sloužit Jehovovi „s radostí“. (Žalm 100:2) Všimněme si především krátce té skutečnosti, že praví křesťané znají Jehovu. Nespočívá v tom ta největší radost? Bůh o tom říká: „Kdo se chlubí, ať se chlubí pouze proto, že má pochopení a že mne zná, že jsem Jehova, ten, který projevuje milující laskavost, právo a spravedlnost na zemi; neboť v těch věcech mám skutečné zalíbení.“ (Jer. 9:24) Bohu oddaní křesťané, kteří opravdu poznali Boha, mají tedy důvod k radosti, neboť „člověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí“. — Kaz. 2:26, KB.
4 A co okolnost, že smíme nosit Jehovovo jméno jako jeho svědkové a že můžeme rozumět Božímu slovu? Nejsou to další důvody k radosti? (Jer. 15:16; 1. Kor. 2:10) Činí nám také radost pomáhat jiným, aby přijali poznání o Jehovovi, těšili se z jeho přízně a mohli se ujmout jeho služby.
5 Dokonce i těžkosti a zkoušky pro spravedlnost přinášejí radost, neboť jsou důkazem Boží přízně. (1. Petra 4:13, 14) Jeden mladý muž, který byl v nacistickém koncentračním táboře odsouzen k trestu smrti, napsal svým rodičům: „Již je po půlnoci, mám však ještě čas odstoupit. Mohl bych být ještě někdy v tomto světě šťastný, kdybych zradil Pána? Myslím, že nikdy. Buďte tedy ujištěni, že jsem šťastný a v pokoji opouštím tento svět.“
6 Jelikož se Jehovovi služebníci nechávají vést Božím duchem a oblékli novou osobnost, jsou pro nás nejlepšími společníky. Jistota, že se jejich jednání líbí Jehovovi a že tím mohou potěšit jeho srdce, nás obšťastňuje. Není divu, že máme radost, když se s nimi shromažďujeme, spolupracujeme s nimi a pěstujeme s nimi společenství.
7 Trvalými příležitostmi k radosti jsou i naše zkušenosti ze služby a naše snahy pomáhat druhým nastoupit cestu života. Ve službě Jehovovi se těšíme i tehdy, když je snad někdy úspěch jen nepatrný. Činí nás šťastnými, když víme, že se naše práce Jehovovi líbí a že jej tím můžeme oslavovat. Bůh nám svěřil práci, a když v něj vložíme celou svou důvěru, můžeme pokračovat v činění jeho vůle.