„Jestliže žijeme, žijeme Jehovovi“
1 Jaká je to pro nás radost, když jako Bohu oddaní služebníci přemýšlíme o smyslu svého života: Protože jsme ve zvláštním vztahu k Jehovovi, nežijeme již „pouze pro sebe“, jako se to často děje ve světě, ale žijeme pro Jehovu a chceme mu dělat čest. — Řím. 14:7; 1. Petra 2:9.
2 Ve světě zvířat můžeme zjistit, že tvorové jsou ovládáni pudem sebezáchovy. U lidí tomu však může být jinak. Můžeme žít nejen proto, abychom žili, ale abychom v životě vytvořili něco hodnotného. Často se však setkáváme s lidmi, kteří, krátce řečeno, nejsou ovlivňováni ničím jiným než stejným pudem, který mají zvířata. Svou touhou po zábavách a úsilím po světské kariéře se projevují jako takoví, kteří žijí „pouze pro sebe“.
3 Apoštol Pavel však upozorňoval na to, že křesťané se tak nechovají. V našem životě převládá přání ctít Jehovu. Toto přání by mělo být pro nás středem, kolem něhož by se měly všechny věci v našem životě otáčet. Mělo by být určující pro to, jaké povolání si zvolí mladistvý, jak strávíme svou dovolenou, jaký druh zaměstnání přijmeme, co budeme dělat se svým volným časem. Pokud žijeme — může to být navždy — máme velkou výsadu ‚žít pro Jehovu‘. — Řím. 14:8.
4 Je však dobré příležitostně se zastavit a zkoumat, co děláme se svým životem, abychom zjistili, do jaké míry žijeme svůj život skutečně pro Jehovu. (2. Kor. 5:15) Je zcela jedno, máš-li možnost učinit důležité změny, jak bys chtěl utvářet svou osobní budoucnost, nebo jsi-li ve stavu, kdy jsi již velmi omezen odpovědnostmi svého postavení či ve svobodě jednání — takové zkoumání bude ke tvému užitku. Tvé zkoumání tě uspokojí, když zjistíš, do jaké míry jsou tvá rozhodnutí a jednání ovlivněna přáním ctít Jehovu. — 1. Tess. 4:1.
5 Žijeme-li při všech svých činnostech v životě ‚pro Jehovu‘, můžeme si být jisti jeho uznáním a požehnáním. Můžeme-li zkrátit čas, který trávíme záležitostmi denního života, můžeme být schopni rozšířit svou práci k Jehovově cti a to přispěje k našemu věčnému blahu. Tak budeme v ještě větší míře ukazovat své ocenění pro smysl svého života a prohlašovat jako žalmista: „Radostně volejte, vy spravedliví, kvůli Jehovovi. Pro přímé je chvála vhodná.“ — Žalm 33:1.