Z „Ročenky 1984“ (pokračování)

V roce 1979 bylo několik svědků postupně napadeno jistým muslimem. Bratr píše: „Jednoho dne na cestě na shromáždění jsem ho viděl stát u vchodu do domu. ‚Už ať vás nevidím jít kolem mého domu,‘ prohlásil ten muž. Chtěl jsem zachovat pokoj a tak jsem šel pěšinkou vedoucí jinudy, ale on šel za mnou a začal mi nadávat. Pak vytáhl nůž a udeřil mě do nosu. Modlil jsem se k Jehovovi a pomoc. Tu se objevili dva psi a začali na něho štěkat. Polekal se a utekl.

Začal mě nenávidět proto, že jsem předtím svědčil jeho synovi, jenž byl mým spolupracovníkem. Nejprve si syn myslel, že jsem katolík, a nechtěl nic slyšet. Já jsem však pokračoval v rozhovorech s ním a vyprávěl jsem mu, co jsem poznal z Bible. Pozorně mě sledoval, jak jednám se spolupracovníky, a zkoumal, zda opravdu dělám to, co učí Bible. Potom mi chtěl udělat radost a přijal několik časopisů. Když jsem se ho ptal, jak se mu některé články líbily, cítil se nucen je přečíst. Pak se začal postupně ptát na některé věci. Později se šel ze zvědavosti podívat na shromáždění do sálu království. Nakonec se ptal na biblické studium, aby se mohl více dozvědět. Pomaloučku do něho vnikala pravda Božího slova. Začal měnit svou osobnost a nechal si ostříhat dlouhé vlasy. K podivu svých přátel si obstaral nový oděv. Začal také mluvit o tom, co se dozvěděl, ale přátelé si z něho tropili legraci. V roce 1979 symbolizoval svou oddanost křtem ve vodě. Výsledkem tohoto příležitostného svědectví bylo, že 15 spolupracovníků, 7 muslimů včetně dvou tělesných bratrů tohoto muže, zaujalo postoj pro pravdu, i když to znamenalo kruté pronásledování ze strany jejich rodin. Jeden z nich se dokonce ujal přednost pravidelné a později zvláštní průkopnické služby.“