Schránka otázek

● Za jakých okolností je něčí křest považován za neplatný?

Mnohdy se stává, že lidé prohlašují, že v době svého křtu neodpovídali potřebným požadavkům pro oddanost a z tohoto důvodu je není možné pokládat za Bohu oddanou osobu. Jestliže někdo skutečně věří, že jeho křest nebyl platný a přeje si být znovu pokřtěn, pak je to ponecháno jeho vlastnímu rozhodnutí. (Viz „Strážnou věž“ 20, 1964, článek „Oddal ses Bohu přijatelným způsobem?“)

Často někteří tvrdí, že jejich křest byl neplatný, když se jim zdá, že jim hrozí nějaké právní kroky od sboru. Takový člověk pak prohlašuje, že tento postup je nesprávný, protože on přece není žádným pokřtěným členem sboru. Za takových okolností jsou starší odpovědní za to, aby zvážili všechny činitele a rozhodli, jak má na tohoto člověka sbor nyní pohlížet.

Jestliže se nějaká osoba dopustí špatného činu, který by mohl vést k odnětí pospolitosti, a nyní poprvé tvrdí, že její křest nebyl platný, protože nechápala jeho význam nebo podobně, dívali bychom se na ni tak, jak se až dosud stavěla, jako na Bohu oddaného a pokřtěného křesťana. Jestliže však vyjde najevo, že ta osoba byla pokřtěna a nebyla pro to způsobilá, protože již tehdy vznikla situace, která nyní sbor přiměla k jednání, pak je její křest neplatný a měli bychom s ní jednat jako s nepokřtěným provinilcem, o němž je známé, že je spojen se sborem. — Sk. 19:1, 5.