Jednat rozvážně v závažných chvílích
1 „Především tedy vybízím, aby se konaly úpěnlivé prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za lidi všeho druhu, za krále a za všechny, kteří jsou ve vysokém postavení, abychom mohli dále vést klidný a tichý život v plné zbožné oddanosti s vážností.“ (1. Tim. 2:1, 2) Řídíš se také touto vybídkou? A modlíš-li se v tomto duchu, jednáš také v souladu se svou modlitbou?
2 Pavel to zřejmě činil, neboť jinak by nemohl napsat Titovi: „Dále jim připomínej, aby se podřizovali a poslouchali vlády a autority jako panovníky . . . , aby o nikom nemluvili urážlivě, nebyli bojovní, ale rozumní a projevovali veškerou mírnost ke všem lidem.“ (Tit. 3:1, 2) Také dnes přicházejí Jehovovi služebníci čas od času do styku s vládními úředníky, za něž se mají modlit. Jsou potom spíše bojovní a mluví urážlivě, nebo projevují rozumnost a mírnost?
3 Základem dobrých slov a činů je postoj srdce, sídla našich pohnutek. Vypěstoval sis v srdci ‚úctu k lidem všeho druhu‘? (1. Petra 2:13–17) Potom se to projeví i na tvém způsobu řeči. A to je někdy velmi důležité. Povšimni si například následujících dvou vyjádření. Které z nich má blíže ke křesťanské úctě vůči státním úředníkům? Někdo třeba řekne: „O tom s vámi nebudu mluvit!“, zatímco jiný odpoví: „Prosím pochopte, že jsou věci, o nichž bych nerad hovořil.“ Někdy stačí opravdu málo a na křesťana je vrženo zcela odlišné světlo.
4 Titus měl bratrům na Krétě připomínat, aby byli rozumní. Rozumnost stojí obvykle v opaku k unáhlenosti a citovým vznětům. (Přísl. 25:8) Většinou máme před rozhovorem s úředníky čas, abychom si věc promyslili. Proč si neklást otázky jako: Je mi jasné, co mohu říci, a v čem mi svědomí bude bránit? Proč musím být i v této věci realistický a soudný? Jak to řeknu, aby to bylo uctivé a v souladu se zásadami Písma? Upřímná modlitba o moudrost jistě nezůstane v takové chvíli nevyslyšena. (Jak. 1:5) Jehova nám poskytuje i další pomoc v osobách duchovně starších mužů křesťanského sboru. Jejich rada a vyvážený postoj mohou zejména mladým lidem pomoci proti ukvapenosti a ‚bojovnosti‘. (Tit. 3:2) Potom se nestane to, o čem mluví Přísloví 29:20: „Spatřil jsi muže, který je ukvapený ve svých slovech? Je více naděje pro někoho hloupého než pro něho.“
5 Je tedy dobré, když se někdy zamyslíme nad tím, jak mluvíme a vystupujeme v přítomnosti státních úředníků. Vždy bychom měli mít na paměti slova: „Ať se vaše rozumnost stane známou všem lidem.“ — Fil. 4:5.