Práva, ale též povinnosti
1 Pociťujete radost z toho, že dostáváte pravidelně pomůcky ke studiu Bible? Jsme vděčni Pánu Jehovovi, že nám dává v tomto ohledu vše, co potřebujeme. Naším přáním je, abychom mohli žít a pracovat v pokojných podmínkách, a to často závisí také od nás. Někdy se ale stává, že myslíme jen na svá práva a zapomínáme na své povinnosti. Je to správné?
2 O jedné naší povinnosti mluví Pavel v dopise Římanům 12:18. Nabádá nás: „Je-li to možné, pokud to záleží na vás, udržujte pokoj se všemi lidmi.“ Rozumíme dobře této radě? A dá se tato rada uplatnit i v okamžicích, kdy třeba jednáme s některými představiteli správy?
3 Povšimněme si, že Pavel říká: „Je-li to možné, pokud to záleží na vás.“ Co to znamená? Nenaznačuje to snad, že máme práva, ale i určité povinnosti? Ve styku se všemi lidmi, tedy i s ‚nadřazenými autoritami‘, bychom měli být bez obžaloby: ‚Pokud to záleží na nás‘, mělo by naše jednání být taktní a laskavé. Bylo by potom namístě, kdybychom si při rozhovoru s úředníky dovolovali nemístné poznámky nebo se chovali nedůstojně, když jde o záležitosti naší bohoslužby? V 5. kapitole knihy „Sjednoceni“, v 8. odstavci je řečeno: „Svoboda neospravedlňuje k tomu, abychom přehlíželi zákon nebo projevovali neúctu k vládním úředníkům jen pro to, že starý svět brzy pomine.“ Křesťanská svoboda má své hranice, a ‚pokud to záleží na nás‘, měli bychom tyto hranice vždy respektovat.
4 Jinou věcí, kde ‚na nás záleží‘, je tón, jakým mluvíme s představiteli veřejné správy, když na nás žádají ‚důvod pro naději, která je v nás‘. Apoštol Petr radí: „Čiňte to s mírností a hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:15) Když Pavel stál jako vězeň před králem Agrippou, „vztáhl ruku a začal se obhajovat: ‚Králi Agrippo, pokládám se za šťastného, že se dnes mohu hájit před tebou . . . Prosím tě tedy, abys mě trpělivě vyslechl‘.“ Všiml sis, jak uctivý, taktní přístup měl Pavel? Neohroženě hájil svá práva, ale nezapomínal také na své povinnosti. — Sk. 26:2, 3.
5 V Římanům 12:18 Pavel dále říká: „Udržujte pokoj se všemi lidmi.“ ‚Udržovat pokoj‘ znamená nejen ho dosáhnout, ale svým jednáním a slovy o něj také trvale usilovat. Pakliže se tento pokoj udržovat nedá, nemělo by to být nikdy z naší viny. A mezi ‚všechny lidi‘, o nichž se Pavel zmiňuje a s nimiž máme udržovat pokoj, patří nepochybně také představitelé veřejné správy. Někdo například může pociťovat křivdu pro rozhodnutí nebo jednání veřejného činitele a rád by uplatnil své právo odvolat se na vyšší místa. Je však vhodné, aby psal hlavě státu nebo Národnímu shromáždění? Neměl by se spíše, pokud chce ‚udržovat pokoj‘, odvolat k nejblíže nadřízené instituci toho orgánu, který vydal nepříznivé rozhodnutí?
6 Je tedy celá řada situací, kdy ‚záleží na nás‘, abychom ‚udržovali pokoj se všemi lidmi‘ tím, že myslíme nejen na svá práva, ale i na své povinnosti.