Důkladná práce přináší požehnání
1 Základem Ježíšových podobenství jsou situace, které se dodnes opakují. Přečteme si jedno u Matouše 21:28–31a. V tomto podobenství se může zrcadlit i důkladnost, s jakou dnes přistupujeme k Božím úkolům. Učíme se z něj, že nestačí jenom nadšeně úkoly přijímat, ale také je splnit. Přesto se nám někdy pro omezené časové možnosti stane, že jednáme jako ten syn, který pouze nedůsledně přislíbil. Někdo převezme například adresu k dodatečné návštěvě a uspokojí se tím, že tam byl; nikdo však nebyl doma a on se podruhé nesnažil. Někdo jiný by měl jako nižší pastýř pohovořit se svým bratrem v jeho rodině, ale řekne si: „Vždyť jsem s ním už hovořil.“ Ale bylo to jen letmé zastavení na ulici, kde nebylo prostředí úměrné k závažnosti problému. Co mi pomůže, abych jednal důkladněji?
2 Vzorem pro nás je Jehova Bůh, který při stvoření postupoval v etapách a po každé vykonané práci ji ihned zhodnotil. (1. Mojž. 1:12, 31) Proto je v našem zájmu, abychom podali zprávu o adrese, kterou jsme převzali, nebo referovali o jiných převzatých odpovědnostech. Jednal tak i Ježíš a apoštolové. (Luk. 9:10; srovnej Ezekiela 9:4, 11.) Ačkoli svatou službu vykonáváme pro Jehovu Boha, je vhodné uznat jeho teokratickou organizaci, věrně informovat o své činnosti i bratry, a tak přijímat ochotně určitou lidskou kontrolu. — Zjev. 3:8, 9.
3 Podávat nějakou zprávu však nemusí stačit. Proč? Jestliže nám mají naše zprávy a referáty pomoci k důstojnosti, musí být věrné a přesné. Srovnejme jejich různou kvalitu na dvou biblických příkladech: „Šimon Petr šel tedy do člunu a táhl k zemi síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři.“ (Jan 21:11) „A tam jsme viděli Nefilim . . . takže jsme se stali ve svých očích jako kobylky, stejně tak jsme byli v jejich očích.“ (4. Mojž. 13:33) První referát je přesný, protože se věrně drží skutečností, kdežto druhý byl přehnaný a vedl k neštěstí celého národa. — Sk. 5:1–6.
4 Určitou zkouškou pro naši věrnost se může stát situace, když o sobě máme podat nepříznivou zprávu. Apoštolové podali zprávu Ježíšovi i tehdy, když vyzněla v jejich neprospěch: „Nato učedníci přišli soukromě k Ježíšovi a řekli: ‚Proč jsme ho [démona] nemohli vyhnat my?‘ “ (Mat. 17:19–20) Uvádět vždy pravý, i když někdy nepříznivý stav věcí má Jehovovo schválení, vyvolává důvěru a přispívá k účinné spolupráci. Nedbalost a přehánění jsou určitou formou zastírání a sebeklamu, který je velmi nebezpečný, především svému původci. (Přísl. 1:32; 1. Tim. 1:19) Jehova dobře zná slabinu každého člověka. Co máme dělat?
5 Až budeš vyprávět o svém svědectví, polož si potom otázku: „Ani v detailu jsem nenadsadil a nepřeháněl?“ Až se mne ten, kdo mi předal adresu, na ni zeptá, řeknu: „Ano, byl jsem tam jen jednou a vím, že to nestačí.“ Nebo ohledně slíbené pastýřské návštěvy uvedu: „Úkol jsem nesplnil, pouze jsem se ho dotkl a důkladné provedení na mne čeká.“ Další uplatnění by mohlo být přímo z tvého vlastního života, až budeš usilovat o Jehovovo požehnání svou důkladnou prací. — Mal. 3:10.