‚Chodit vírou‘
1 Co tím myslel apoštol Pavel, když napsal: „Chodíme vírou, nikoli viděním“? (2. Kor. 5:7) Přirozený zrak nám přeci pomáhá, abychom se při chůzi vyhýbali překážkám.
2 ‚Chodit viděním‘ však znamená něco docela jiného. Znamená to posuzovat všechno podle zdání, vydávat se v nebezpečí, že budeme oklamáni vnějším vzezřením, znamená to chodit po písečné půdě a probořit se do pohyblivého písku. V tomto smyslu poučil Jehova Samuela: „Nedívej se na jeho vzhled a na výšku jeho postavy . . . Neboť způsob, jak vidí člověk, není způsob, jak vidí Bůh, protože pouhý člověk vidí to, co se jeví jeho očím. Ale Jehova vidí, jaké je srdce.“ — 1. Sam. 16:7.
3 Jako vážné varování nám může sloužit starý Izrael. Mnozí Izraelité byli nevěrní a tvrdošíjně chodili podle vlastních názorů. (Žalm 81:12; 81:13, „KB“) Tím, že se nechali vést vnějším zdáním, začali se bát svých nepřátel a obracet se k modlám. To, že chodili viděním, se pro ně prokázalo jako smrtící. Jejich mrtvá těla ležela roztroušená v pustině, nedosáhli Zaslíbené země. Prchlivě kritizovali svého vůdce Mojžíše, naříkali si na poměry, v nichž museli v pustině žít, a plni závisti pohlíželi na to, co vypadalo u pohanů jako svoboda a blahobyt, co však ve skutečnosti bylo špinavé, ponižující a démonické. Chce dnes někdo tvrdit: „Něco takového se mne však netýká“?
4 Všechno, co bylo kdysi zapsáno, je napsáno k našemu varování. (Řím. 15:4) I my bychom mohli ve své mysli nevhodně kritizovat vedení větším Mojžíšem, Ježíšem Kristem, pohlížet na organizaci pod Kristem jako na organizaci s pouhým lidským původem, a dokonce si myslet, že je zde teokratická organizace k našemu pohodlí a pohodě a že všechna její uspořádání by nám měla ulehčovat, takže bychom nemuseli přinášet žádnou oběť. Je mylné domnívat se, že by se všechny záležitosti měly přizpůsobovat spíše vůli lidí než vůli Boží. Na naší cestě by se mohl projevit jako smrtící způsob myšlení, že všechno by mělo být usnadněno: shromáždění by pro nás musela být pohodlně dosažitelná, jako studijní látce by měla být dána přednost základnímu učení před hutným pokrmem, požehnání pravdy by mělo být považováno za samozřejmé, každé úsilí z naší strany je zbytečné.
5 ‚Chodit vírou‘ je často spojeno s obtížemi. Znamená to za všech podmínek kráčet vpřed, ve víře v Boha, v jeho existenci, v jeho schopnost vést a v jeho ochotu dovést nás do bezpečí. (Hebr. 11:6) Naše budoucnost, náš život, náš podíl na konečném vítězství závisí na neklamném vedení Jehovou Bohem a jeho králem, Ježíšem Kristem.
6 ‚Chodíme-li vírou‘, poznáme nutnost pěstovat pravidelně společenství se svými bratry: při studiu, při modlitbě. Půjdeme potom směrem, který nám ukazuje Bůh, bez ohledu na to, jak nemožné se to snad zdá. Naši bratři v mnoha zemích dnes opravdu chodí vírou, protože s radostí snášejí nedostatek potravin, nedostatek bratrského společenství a různé krutosti. Není žádný problém, který by je mohl odvrátit od jednání podle Božích požadavků. Chodí kilometry daleko, aby se setkali se svými duchovními bratry, trpělivě snášejí skromné příděly potravin, poznávají, že nemohou polevit. Chodíme-li vírou, budeme již nyní bohatě odměněni, a v budoucnosti to pro nás bude mít podivuhodný výsledek.