Z „Ročenky 1988“

Ve Švédsku luteránská státní církev bojuje s větrem. K této církvi patří více než 90 procent obyvatelstva, ale pouze nepatrná menšina chodí pravidelně do kostela. Každoročně tisíce lidí přestávají být členy církve. Duchovní v jižní části Švédska mají starosti. Uspořádali dvě porady odborníků, aby prohovořili tuto situaci. Svědkové Jehovovi jsou známí jako nejrychleji rostoucí náboženská skupina ve Švédsku, a proto organizátor konference navštívil odbočku a požádal, zda by svědkové Jehovovi nepřišli předat informace o svém vyznání, způsobech práce a organizaci. Bratři poslali oblastního dozorce. Přednesl proslov a odpovídal na otázky.

Na první poradě, která se konala v únoru 1986, bylo přítomno 50 kněží a dalších představitelů církve. Naslouchali pozorně a zaujali mírný a zdvořilý postoj. Po konferenci bratr předal 5 knih, 25 brožur a 30 časopisů.

Další porada se konala v únoru 1987. Té se také účastnilo asi 20 duchovních, profesor náboženské sociologie a docent teologie na universitě v Lundu. Vikář, který předsedal poradě, řekl při představování oblastního dozorce jako řečníka: „Nejprve bych vám chtěl říci, že jsem si jistý, že žádný z nás kněží by nebyl ochoten kázat za těch podmínek, za nichž káže náš host, řečník. Vím, že káže plným časem a bezplatně. My kněží si naopak stěžujeme na své platy a stále chceme víc a víc.“

Během konference bylo nadhozeno mnoho otázek a zdálo se, že posluchači přijímají dané vysvětlení. Po poradě se většina z nich postavila před bratra do fronty a žádali literaturu. Rozdal jim 25 brožur a 20 časopisů. Jeden mladý duchovní řekl bratrovi, že obdivuje naši organizaci. „Je úžasné vidět, jak držíte pospolu v takové jednotě vyznání a bratrství ve více než 200 zemích na světě,“ řekl a naříkal nad těžkostmi, které má církev ve Švédsku.