Zachováváme si ‚jednotu Království‘
1 Boží Království je skutečná vláda s mocí i autoritou. Boží Království bylo také námětem Ježíšova kázání. (Mat. 4:17) Hlavní náplní Ježíšovy služby bylo vyučování a vydávání svědectví o pravdě, která se týká Království. Ježíš nás učil, abychom neustále hledali nejprve Království a modlili se o ně. (Mat. 6:9, 10, 33) Zůstáváme-li nablízku Jehovovi a jeho organizaci, plníme-li své kazatelské pověření a zůstáváme-li odděleni od světa, můžeme si zachovat svou ‚jednotu Království‘. Svou podporu Království prokazujeme svými skutky i slovy. (Jan 18:37)
2 Od roku 1914 je Království skutečností pro miliony jeho poddaných. Jednota, která je mezi těmito poddanými patrná, je příkrým protikladem toho, jaká rozpolcenost panuje ve světě. Má-li nás toto Království podněcovat k jednotě, musíme je do svého života začlenit jako něco skutečného. Co je důvodem toho, že Boží Království je pro nás něčím skutečným?
3 Království, podobně jako jiné vlády, má svou vlastní soustavu zákonů. Rozdíl je však v tom, že zákony Božího Království jsou obsaženy v Bibli. Když si pravidelně čteme Boží slovo, připomínáme si, co se od nás jako od poddaných Království očekává. K tomu, abychom Boží zákony uplatňovali v každodenním životě, nám pomáhá osobní studium našich publikací a také vedení, které nám poskytuje „věrný a rozvážný otrok“. (Mat. 24:45) Když je osobně uplatňujeme, pak se pro nás Království stává stále více skutečností, spojuje nás navzájem v celosvětové společenství bratrů, stáváme se sjednocenou rodinou Božích ctitelů pod Ježíšovou vládou.
4 Jednota prostřednictvím kázání o Království: Dostali jsme pověření, abychom dobrou zprávu o Království kázali „do nejvzdálenější končiny země“. (Sk. 1:8) Když „jednomyslně“ kážeme a snažíme se ‚oslavovat‘ Jehovu, sjednocuje nás to. (Řím. 15:5, 6) Když horlivě sloužíme bok po boku s našimi spoluslužebníky z celého světa, naše víra se upevňuje a Jehovův duch na nás může působit, abychom vykonali Boží vůli. Máme-li „hojnost práce v Pánově díle“, jsme ‚stálí, nepohnutelní‘. (1. Kor. 15:58)
5 Satan se v mnoha zemích snaží narušit naši jednotu tím, že brání našemu kazatelskému dílu. Používá všechny dostupné prostředky k tomu, aby mezi námi vyvolal roztržky, nedorozumění, spory a hádky. (Přísl. 6:19; Gal. 5:19–21, 26) Rád by nás zavlekl do světských konfliktů, a dokonce způsobil, abychom začali někomu stranit v politice nebo v sociálních otázkách. (Jak. 3:14–16) Písma nás vybízejí, abychom se Satanovu vlivu bránili; jinak by nás totiž Satan mohl pohltit jako svou kořist. (1. Petra 5:8, 9) Nesmíme připustit, aby se nám ze srdce a z mysli vytratilo to, že naděje na Království je pro nás něčím skutečným.
6 Máme-li zůstat jednotní, musíme být zdravé mysli a mít moudrost shora. Vzniknou-li problémy, zvláště v souvislosti s našimi bratry, musíme projevovat ovoce ducha, abychom zachovali pokoj. Musíme překonávat světské sklony, například sklony k pýše, závisti a sobectví, protože takové věci působí nejednotu. (Ef. 4:1–3; Kol. 3:5–10, 12–14) Potřebujeme si mysl plnit pozitivními, povzbudivými myšlenkami. Království je v našem životě skutečností. Musíme dávat pozor, aby to tak bylo i nadále. (Ef. 6:11, 13)
7 Naše nádherná naděje na Království je skutečností — to nás sjednocuje a vytváří mezi námi atmosféru jednoty, která nikdy nepomine. (Žalm 133:1)