Můžeš podat pomocnou ruku?
1 Apoštol Pavel vybízel členy sboru, aby ‚jeden o druhého pečovali‘. (1. Kor. 12:25) Měli bychom se proto jeden o druhého osobně zajímat a když je to potřeba, měli bychom být ochotni nabídnout druhým láskyplnou pomoc. Například některé naše duchovní sestry vychovávají své děti v pravdě samy. Tyto sestry nesou celou tíhu odpovědnosti za duchovní poučování svých potomků. Jistě si zaslouží, abychom je laskavě povzbuzovali a prakticky jim pomáhali „podle jejich potřeb“. (Řím. 12:13a) Můžeš jim podat pomocnou ruku?
2 Způsoby, jimiž byste mohli pomoci: Nabídneme-li odvoz na shromáždění a na sjezdy těm, kdo jsou závislí na veřejné dopravě, může to pro takovou rodinu znamenat značnou finanční úsporu. Když na shromáždění pomůžeme matce s péčí o její malé děti, bude snad mít z programu větší užitek. Podobně pro ni může být ulehčením, jestliže jí nabídneme pomoc, když bere své děti do kazatelské služby. Pokud o děti projevujeme opravdový zájem a spřátelíme se s nimi, může je to výrazně ovlivnit k lepšímu. Když osamoceného rodiče s dětmi příležitostně přizvete, aby se zúčastnili vašeho rodinného studia, může to pro tuto rodinu být osvěžující duchovní vzpruhou. Nepřehlížíme však skutečnost, že biblické usměrňování dětí je především odpovědností křesťanských rodičů. (Přísloví 1:8, 9)
3 Buďte rozumní: Měli bychom si však dávat pozor na to, abychom svou pomoc nevnucovali někomu, kdo si myslí, že ji nepotřebuje. Také se při nabízení potřebné pomoci nechceme vměšovat do rodinných záležitostí dotyčného člověka. Nejlepší samozřejmě je, když sestře, která je v nouzi, nabídnou pomoc sestry nebo manželské páry.
4 Všichni křesťané jsou povzbuzováni, aby ‚sledovali dráhu pohostinnosti‘. (Řím. 12:13b) Když našim duchovním bratrům a sestrám podáme pomocnou ruku, je to jeden z mnoha způsobů, jimiž prokazujeme, že máme mezi sebou lásku, jakou měl Kristus. (Jan 13:35)