Choďme jako moudří
1 Když Ježíš vybídl čtyři rybáře, aby se stali jeho následovníky, ti své rozhodnutí neodkládali, ale naopak Krista „ihned . . . následovali“. (Mat. 4:18–22) Podobně když se Saul z Tarsu obrátil ke křesťanství a znovu získal zrak, ani on neotálel, ale „ihned v synagógách začal kázat o Ježíšovi“. (Sk. 9:20) Čas neustále plyne; jakmile nějaká hodina uběhne, je pryč jednou provždy. Proto je velmi důležité, abychom ‚chodili jako moudří‘ a svůj čas dobře využívali. (Ef. 5:15, 16)
2 Nepředvídané události: Příležitosti, které máme ke službě Jehovovi dnes, mohou být zítra ty tam. (Jak. 4:14) „Nepředvídaná událost“ se totiž nevyhýbá nikomu z nás. (Kaz. 9:11) Kromě toho všichni stárneme a „neblahé dny“, které doprovázejí pokročilý věk a které nás omezují v tom, co jsme schopni pro Jehovu dělat, jsou v tomto současném systému věcí nevyhnutelnou realitou. (Kaz. 12:1) Proto není moudré odkládat rozhodnutí zasvětit se Bohu nebo čekat na ideální podmínky, abychom mu mohli sloužit naplno. (Luk. 9:59–62) Abraham na sklonku svého života pociťoval pokoj a vnitřní naplnění. Umřel „starý a spokojený“, protože svůj život využil moudře; celý ho totiž zasvětil Jehovovi. (1. Mojž. 25:8)
3 Zbývající čas je zkrácen: Svůj čas chceme využívat moudře také proto, že „zbývající čas je zkrácen“. (1. Kor. 7:29–31) Tento starý systém věcí již velmi brzy vezme za své. Možnost podílet se na shromažďování mírných lidí během dnešní celosvětové „sklizně“ skončí. (Zjev. 14:15) Musíme si dávat pozor, abychom se kvůli úzkostným životním starostem a kvůli touze po rozptýlení nenechali připravit o čas, který bychom jinak mohli strávit v kazatelské službě. (Luk. 21:34, 35) Bude pak velmi uspokojivé ohlédnout se zpátky a žít s vědomím, že jsme se na žni podíleli z celého srdce.
4 Musíme si neustále dávat pozor na to, abychom nepropásli příležitosti sloužit Jehovovi, které se nám snad naskytnou. Buďme rozhodnuti dělat ve službě pro Jehovu vše, co je v našich silách, „dokud lze říkat ‚dnes‘“. (Hebr. 3:13) Tak dáme najevo, že jsme opravdu moudří, protože „ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy“. (1. Jana 2:17)