Vezmi si za vzor proroky – Micheáš
1. O jaké otázce možná Micheáš uvažoval a jak se prokázalo, že to, co oznamoval, bylo pravdivé?
1 Kdy už tento zkažený systém věcí skončí? O podobné otázce možná uvažoval prorok Micheáš, když oznamoval Jehovovy rozsudky nad izraelským a judským královstvím. Ale prokázalo se, že to, co oznamoval, bylo pravdivé. Jehovův rozsudek proti Samaří se splnil ještě během Micheášova života, v roce 740 př. n. l. (Mich. 1:6, 7) A později, v roce 607 př. n. l., byl zničen Jeruzalém. (Mich. 3:12) Jak můžeme Micheáše napodobit, když očekáváme vykonání Jehovových rozsudků v dnešní době?
2. Jak a proč projevujeme trpělivost, když očekáváme Jehovův den?
2 Buď trpělivý: Micheáš napsal: „Pokud jde o mne, já budu stále vyhlížet Jehovu. Budu projevovat postoj očekávání vůči Bohu své záchrany.“ (Mich. 7:7) Micheáš pochopitelně nečekal nečinně, až přijde konec. Byl stále aktivní jako Jehovův prorok. Stejně tak bychom se my, když očekáváme Jehovův den, měli věnovat „svatým činům chování“ a „skutkům zbožné oddanosti“. (2. Petra 3:11, 12) Díky Jehovově trpělivosti mají lidé příležitost činit pokání. (2. Petra 3:9) Proto jednáme podle biblické rady a napodobujeme trpělivost proroků. (Jak. 5:10)
3. Proč bychom měli Jehovu prosit o svatého ducha?
3 Spoléhej na sílu od Jehovy: Micheášovo pověření bylo náročné, a tak se obracel k Jehovovi, aby mu dal sílu ho vykonat. (Mich. 3:8) Ne náhodou nás Bible vybízí, abychom spoléhali na sílu od Boha. Těm, kdo jsou unavení, štědře dává sílu, aby mohli plnit teokratické povinnosti. (Žalm 84:5, 7; Iz. 40:28–31) Máš s tím ve svém křesťanském životě zkušenosti? Prosíš pravidelně Jehovu o to, aby ti pomáhal svým mocným svatým duchem? (Luk. 11:13)
4. V čem je pro nás Micheáš vynikajícím příkladem?
4 Pro Micheáše bylo po celý život činění Jehovovy vůle tím nejdůležitějším. Byl rozhodnutý zůstat Bohu věrný, i když byl obklopen morální zkažeností. Také naše ryzost je každý den zkoušena. Dělejme tedy všechno pro to, abychom se drželi svého rozhodnutí „chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, na neurčitý čas, dokonce navždy“. (Mich. 4:5)