3A Transliterace hebrejštiny a řečtiny
Transliterace je přepis písmen z písma jednoho jazyka do písma jiného jazyka, aby je bylo možno číst. (Viz Hlubší pochopení Písma [it], hesla „Hebrejština“ a „Řečtina“.)
HEBREJŠTINA — Transliterační tabulka
Hebrejština se píše zprava doleva, ale je přepsána tak, aby ji český čtenář mohl číst zleva doprava. Uvádíme zde hebrejské písmo a některá hlavní pravidla uplatňovaná v této Studijní Bibli.
Písmeno |
Souhlásky |
Ekvivalent |
---|---|---|
א |
’aʹlef |
ʼ |
בּ |
béth |
b |
ב |
v |
|
גּ |
giʹmel |
g |
ג |
gh |
|
דּ |
daʹleth |
d |
ד |
dh |
|
ה |
heʼ |
h |
ו |
waw |
w |
ז |
zaʹjin |
z |
ח |
chéth |
ch |
ט |
téth |
t |
י |
jódh |
j |
כּ |
kaf |
k |
כ koncové: ך |
kh |
|
ל |
laʹmedh |
l |
מ koncové: ם |
mem |
m |
נ koncové: ן |
nun |
n |
ס |
saʹmekh |
s |
ע |
ʽaʹjin |
ʽ |
פּ |
peʼ |
p |
פ koncové: ף |
f |
|
צ koncové: ץ |
ca·dhéʹ |
c |
ק |
qóf |
q |
ר |
réš |
r |
שׂ |
sin |
s |
שׁ |
šin |
š |
תּ |
taw |
t |
ת |
th |
Samohlásky plné
ָ (dlouhé) |
qaʹmec |
a jako v „klást“ |
ַ |
paʹthach |
a jako v „kat“ |
ֵ (dlouhé) |
ceʹré |
e jako v „léto“ |
ֶ |
seʹghól |
e jako v „dech“ |
ִ |
chiʹreq |
i jako v „paní“ |
ֹ (dlouhé) |
chóʹlem |
o jako v „próza“ |
ָ |
qaʹmec cha·tufʹ |
o jako v „most“ |
ֻ |
qib·bucʹ |
u jako v „prut“ |
ִ |
šuʹreq |
u jako v „kůl“ |
Polosamohlásky
ְ |
šewaʼʹ |
e sotva znatelné, jako pazvuk po vyslovení „b“, nebo němé |
ֲ |
cha·tefʹ paʹthach |
a jako v „klam“ |
ֱ |
cha·tefʹ seʹghól |
e jako v „metr“ |
ֳ |
cha·tefʹ qaʹmec |
o jako v „hora“ |
Zvláštní spojení
י ָ = ai |
י ִ = i |
י ַ = ai |
וֹ = ó |
י ֵ = é |
וּ = u |
י ֶ = ej |
יו ָ = av |
O SAMOHLÁSKÁCH. Všechny samohlásky v této tabulce jsou uvedeny pod řádkou, kromě znaménka chóʹlem ( ֹ), které je umístěno nad řádkou, a kromě znaménka šuʹreq ( ִ), které se umísťuje uprostřed waw (וּ = u). Samohláskové znaménko ( ָ) představuje jak qaʹmec, „a“, tak i qaʹmec cha·tufʹ, „o“. Jestliže se samohláskové znaménko ( ָ) objeví v zavřené nepřízvučné slabice, musí se vyslovit krátce jako o v „most“. Samohláskové znaménko ( ָ) se vyslovuje jako „o“, jestliže po něm následuje němé šewaʼʹ (např. חָכְמָה, chokh·mahʹ); jestliže po něm následuje dageš forte (tečka označující zdvojení, umístěná uprostřed souhlásky), ale je-li bez přízvuku (např. חָנֵּנִי, chon·neʹni); nebo jestliže po něm následuje maqqef (sloužící podobně jako český spojovník), kterým se ruší každý předcházející přízvuk (např. כָּל־אֲשֶׁר, kol-ʼašerʹ). Jestliže po něm následuje cha·tefʹ qaʹmec, čte se také krátce a vyslovuje se jako „o“.
Jestliže se však samohláskové znaménko ( ָ) objeví v otevřené slabice (např. יָקוּם, ja·qumʹ) nebo ve slabice, která je sice zavřená, ale má přízvuk (např. לָֽמָּה, lamʹmah), pak se vysloví jako a v „klást“. Povšimněme si také, že pokud je metheg (krátká svislá čárka, která označuje vedlejší přízvuk) uveden u samohlásky qaʹmec, zůstává slabika otevřená a šewaʼʹ je znělé (např. אָֽכְלָה, ʼa·khelahʹ).
O POLOSAMOHLÁSKÁCH. Výše uvedené ekvivalenty jsou jen přibližné. V hebrejštině se tyto polosamohlásky vyslovují v každém případě jen jako sotva znatelný zvuk.
Šewaʼʹ se vokalizuje a přepisuje jako e, jestliže je pod souhláskou na začátku slabiky (např. קְטֹל, qetolʹ); jestliže je pod souhláskou, která následuje po otevřené slabice označené znaménkem metheg (např. קָֽטְלָה, qa·telahʹ); jestliže je po dlouhé samohlásce (např. שׁוֹמְרִים, šó·merimʹ); jestliže po sobě následují dvě šewaʼʹ uprostřed slova, první je neznělé a druhé je znělé (např. יִקְטְלוּ, jiq·teluʹ); nebo jestliže je pod zdvojenou souhláskou (např. קִטְּלוּ, qit·teluʹ). Jestliže však šewaʼʹ následuje po krátké samohlásce nebo je uvedeno pod souhláskou, která uzavírá slabiku, je němé a považuje se za značku, jež dělí slabiky (např. יִקְטֹל je tedy jiq·tolʹ).
ŘEČTINA — Transliterační tabulka
Písmeno |
Jméno |
Transliterace a výslovnosta |
---|---|---|
Α α |
alʹfa |
a |
Β β |
beʹta |
b |
Γ γ |
gamʹma |
gb |
Δ δ |
delʹta |
d |
Ε ε |
eʹpsi·lon |
e, krátké, jako v „dech“ |
Ζ ζ |
zeʹta |
z |
Η η |
eʹta |
e, dlouhé, jako v „léto“ |
Θ θ |
theʹta |
th |
Ι ι |
i·oʹta |
i jako v „paní“ |
Κ κ |
kapʹpa |
k |
Λ λ |
lamʹbda |
l |
Μ μ |
my |
m |
Ν ν |
ny |
n |
Ξ ξ |
xi |
x |
Ο ο |
oʹmi·kron |
o, krátké jako v „most“ |
Π π |
pi |
p |
Ρ ρ |
rho |
r |
Σ σ, ςc |
sigʹma |
s |
Τ τ |
tau |
t |
Υ υ |
yʹpsi·lon |
y nebo u,d jako německé ü |
Φ φ |
fi |
f |
Χ χ |
chi |
ch |
Ψ ψ |
psi |
ps |
Ω ω |
o·meʹga |
o, dlouhé, jako v „próza“ |
a Tato výslovnost se liší od novořecké.
b Před κ, ξ, χ nebo následující hláskou γ je nosová a vyslovuje se jako n ve slově „banka“.
c Pouze vyskytuje-li se sigʹma na konci slova.
d Yʹpsi·lon je u, jestliže je druhým písmenem dvojhlásky.