3A Transliterace hebrejštiny a řečtiny

Transliterace je přepis písmen z písma jednoho jazyka do písma jiného jazyka, aby je bylo možno číst. (Viz Hlubší pochopení Písma [it], hesla „Hebrejština“ a „Řečtina“.)

HEBREJŠTINA — Transliterační tabulka

Hebrejština se píše zprava doleva, ale je přepsána tak, aby ji český čtenář mohl číst zleva doprava. Uvádíme zde hebrejské písmo a některá hlavní pravidla uplatňovaná v této Studijní Bibli.

Písmeno	Souhlásky	Ekvivalent
א	’aʹlef	ʼ
בּ	béth	b
ב		v
גּ	giʹmel	g
ג		gh
דּ	daʹleth	d
ד		dh
ה	heʼ	h
ו	waw	w
ז	zaʹjin	z
ח	chéth	ch
ט	téth	t
י	jódh	j
כּ	kaf	k
כ koncové: ך		kh
ל	laʹmedh	l
מ koncové: ם	mem	m
נ koncové: ן	nun	n
ס	saʹmekh	s
ע	ʽaʹjin	ʽ
פּ	peʼ	p
פ koncové: ף		f
צ koncové: ץ	ca·dhéʹ	c
ק	qóf	q
ר	réš	r
שׂ	sin	s
שׁ	šin	š
תּ	taw	t
ת		th

Samohlásky plné

ָ (dlouhé)	qaʹmec	a jako v „klást“
ַ	paʹthach	a jako v „kat“
ֵ (dlouhé)	ceʹré	e jako v „léto“
ֶ	seʹghól	e jako v „dech“
ִ	chiʹreq	i jako v „paní“
ֹ (dlouhé)	chóʹlem	o jako v „próza“
ָ	qaʹmec cha·tufʹ	o jako v „most“
ֻ	qib·bucʹ	u jako v „prut“
ִ	šuʹreq	u jako v „kůl“

Polosamohlásky

ְ	šewaʼʹ	e sotva znatelné, jako pazvuk po vyslovení „b“, nebo němé
ֲ	cha·tefʹ paʹthach	a jako v „klam“
ֱ	cha·tefʹ seʹghól	e jako v „metr“
ֳ	cha·tefʹ qaʹmec	o jako v „hora“

Zvláštní spojení

י ָ = ai

י ִ = i

י ַ = ai

וֹ = ó

י ֵ = é

וּ = u

י ֶ = ej

יו ָ = av

O SAMOHLÁSKÁCH. Všechny samohlásky v této tabulce jsou uvedeny pod řádkou, kromě znaménka chóʹlem ( ֹ), které je umístěno nad řádkou, a kromě znaménka šuʹreq ( ִ), které se umísťuje uprostřed waw (וּ = u). Samohláskové znaménko ( ָ) představuje jak qaʹmec, „a“, tak i qaʹmec cha·tufʹ, „o“. Jestliže se samohláskové znaménko ( ָ) objeví v zavřené nepřízvučné slabice, musí se vyslovit krátce jako o v „most“. Samohláskové znaménko ( ָ) se vyslovuje jako „o“, jestliže po něm následuje němé šewaʼʹ (např. חָכְמָה, chokh·mahʹ); jestliže po něm následuje dageš forte (tečka označující zdvojení, umístěná uprostřed souhlásky), ale je-li bez přízvuku (např. חָנֵּנִי, chon·neʹni); nebo jestliže po něm následuje maqqef (sloužící podobně jako český spojovník), kterým se ruší každý předcházející přízvuk (např. כָּל־אֲשֶׁר, kol-ʼašerʹ). Jestliže po něm následuje cha·tefʹ qaʹmec, čte se také krátce a vyslovuje se jako „o“.

Jestliže se však samohláskové znaménko ( ָ) objeví v otevřené slabice (např. יָקוּם, ja·qumʹ) nebo ve slabice, která je sice zavřená, ale má přízvuk (např. לָֽמָּה, lamʹmah), pak se vysloví jako a v „klást“. Povšimněme si také, že pokud je metheg (krátká svislá čárka, která označuje vedlejší přízvuk) uveden u samohlásky qaʹmec, zůstává slabika otevřená a šewaʼʹ je znělé (např. אָֽכְלָה, ʼa·khelahʹ).

O POLOSAMOHLÁSKÁCH. Výše uvedené ekvivalenty jsou jen přibližné. V hebrejštině se tyto polosamohlásky vyslovují v každém případě jen jako sotva znatelný zvuk.

Šewaʼʹ se vokalizuje a přepisuje jako e, jestliže je pod souhláskou na začátku slabiky (např. קְטֹל, qetolʹ); jestliže je pod souhláskou, která následuje po otevřené slabice označené znaménkem metheg (např. קָֽטְלָה, qa·telahʹ); jestliže je po dlouhé samohlásce (např. שׁוֹמְרִים, šó·merimʹ); jestliže po sobě následují dvě šewaʼʹ uprostřed slova, první je neznělé a druhé je znělé (např. יִקְטְלוּ, jiq·teluʹ); nebo jestliže je pod zdvojenou souhláskou (např. קִטְּלוּ, qit·teluʹ). Jestliže však šewaʼʹ následuje po krátké samohlásce nebo je uvedeno pod souhláskou, která uzavírá slabiku, je němé a považuje se za značku, jež dělí slabiky (např. יִקְטֹל je tedy jiq·tolʹ).

ŘEČTINA — Transliterační tabulka

Písmeno	Jméno	Transliterace a výslovnosta
Α α	alʹfa	a
Β β	beʹta	b
Γ γ	gamʹma	gb
Δ δ	delʹta	d
Ε ε	eʹpsi·lon	e, krátké, jako v „dech“
Ζ ζ	zeʹta	z
Η η	eʹta	e, dlouhé, jako v „léto“
Θ θ	theʹta	th
Ι ι	i·oʹta	i jako v „paní“
Κ κ	kapʹpa	k
Λ λ	lamʹbda	l
Μ μ	my	m
Ν ν	ny	n
Ξ ξ	xi	x
Ο ο	oʹmi·kron	o, krátké jako v „most“
Π π	pi	p
Ρ ρ	rho	r
Σ σ, ςc	sigʹma	s
Τ τ	tau	t
Υ υ	yʹpsi·lon	y nebo u,d jako německé ü
Φ φ	fi	f
Χ χ	chi	ch
Ψ ψ	psi	ps
Ω ω	o·meʹga	o, dlouhé, jako v „próza“

a Tato výslovnost se liší od novořecké.

b Před κ, ξ, χ nebo následující hláskou γ je nosová a vyslovuje se jako n ve slově „banka“.

c Pouze vyskytuje-li se sigʹma na konci slova.

d Yʹpsi·lon je u, jestliže je druhým písmenem dvojhlásky.