Proč neměli zdravit?

V 2. Královské 4:29 čteme, že prorok Elizeus poslal svého sluhu Gézi s naléhavým rozkazem. Po cestě neměl nikuho zdravit a také na žádný pozdrav odpovídat. Dokonce i Ježíš dal podle Lukáše 10:4 podobný příkaz sedmdesáti, které vyslal kázat — jak je to zvláštní, když tito věrní služebníci Jehovovi byli jindy tak přátelští a ochotní! Abychom porozuměli smyslu tohoto rozkazu, musíme vědět něco o zvycích v biblických dobách.

Orientální pozdravy jsou často časově velmi náročné. Když se potkají dva přátelé, pokloní se, gestikulují a dotazují se opětovně, jak se druhému daří. Tyto úvodní formality mohou trval několik minut. Pak pokračují v rozmluvě, dělají si vzájemné poklony a vymění si množství novinek. To může trvat i půl hodiny. Božím služebníkům bylo proto při těchto příležitostech přikázáno, aby se nedali zdržovat takovým dlouhým zdravením, protože museli vyřídit naléhavý úkol.