Uvažuj o dokladech z rostlinného života
ROSTLINNÝ život je největší „továrna“ na Zemi, která podle jednoho střízlivého odhadu vyrábí 150 miliard tun uhlovodanů (cukrů) ročně. Je to více než dvěstěnásobek světové produkce oceli a cementu. Rostliny tvoří zdroj potravy pro každé zvíře a každého člověka na povrchu země. Jaké je to štědré opatření! Spolu s cukry, které poskytují energii, dodávají rostliny také vitaminy, minerály, léčiva a většinu surovin pro odívání, stavění, výrobu papíru, barviva, nátěrové hmoty a skoro nespočetné množství jiných věcí, které jsou pro člověka prospěšné.
Měli bychom být velice rádi, že se rostlinný život objevil na Zemi ve své nesčetné různorodosti dříve než lidstvo, protože je nezbytný pro život všech živočichů i člověka. Bible popisuje, že rostlinstvo začalo existovat před živočichy, a líčí stvořitele tak, že naznačuje jeho plán, když vytvořil nejprve rostlinstvo. Vyplývá to z toho, co řekl prvnímu muži a ženě: „Dal jsem vám zde všechno rostlinstvo nesoucí semeno, které je na povrchu celé země, a každý strom, na němž je ovoce stromu nesoucí semeno. Ať vám slouží za pokrm. A každému divoce žijícímu zemskému zvířeti a každému létajícímu tvoru nebes a všemu, co se hýbe na zemi, v čem je život jako duše, dal jsem všechno zelené rostlinstvo za pokrm.“ — 1. Mojž. 1:29, 30.
Úloha fotosyntézy
Do říše rostlin patří rostlinný plankton v moři, který je nezbytný pro výživu ryb a jiných mořských tvorů. Rostlinstvo, od travin až po stromy, je základem „potravinového řetězce“ na Zemi. Důvodem je to, že si žádný živočich nemůže vyrábět svou vlastní potravu. Rostliny to však dělají. Složitým pochodem fotosyntézy, kterou člověk ještě plně nepochopil ani nenapodobil, přeměňují rostliny kysličník uhličitý, vodu a energii slunečního světla na uhlovodany a kyslík. Při pohlcování sluneční energie rostlina také využívá minerály z půdy pro tvorbu tuků, bílkovin, škrobů, vitaminů a jiných látek, které poskytují potravu pro živočišný svět. Zvířata a lidé dýchají kyslík, který je „pohonnou látkou“ pro přeměnu uhlovodanů, a vzniká voda a chemická energie, s jejíž pomocí jsou jiné rostlinné produkty vestavěny do jejich těl.
Rozmnožování rostlin
Aby rostliny sloužily svému nepostradatelnému účelu jako základ pro život všech živočichů, musí být samy nebo jejich plody jedlé. A tak zase rostliny musí mít prostředky k rozmnožování, aby mohly být nadále zdrojem potravy. Musí odumírat, rozkládat se a být obnovovány pravidelnou a nekonečnou reprodukcí svého druhu. Nalézáme v tomto uspořádání plán? Jestliže ano, pak to nemůže být pouhá shoda okolností.
Uvažuj o metodách rozmnožování, které používá rostlinstvo. Rostliny obvykle vytvářejí semeno v převelikém množství. To je nezbytné, protože tuny semen jsou spotřebovány jako potrava hmyzu, ptáků, jiných tvorů a lidí. Jestliže by tedy rostlina vytvořila pouze jedno nebo několik semen, tato semena by byla snědena a onen rostlinný druh by zanikl. Semena také padají na různou půdu a některá nikdy nevzklíčí. Nepříznivé počasí, houba a jiní činitelé mohou také zabránit mnoha semenům, aby vzešla. Z toho důvodu musí být semena vytvářena v hojnosti. Proto není pravda, jak někdo řekl, že „příroda velice plýtvá“. Spíše je velmi plodná a v této plodnosti se zračí plán. Je nutné, aby rostliny plodily stovky a dokonce tisíce semen. Některé stromy plodí milióny semen na hektaru. Jistě nemůžeme říci, že takové ohromné plození semen neslouží nějakému účelu. A nevyžaduje účel předchozí plán?
Semena, která jsou plozena, musí mít také velkou klíčivost, protože některá snad musí přežívat po měsíce zimu, sucho nebo dlouhé období nepříznivých podmínek. Většina semen má pozoruhodnou klíčivost — až devadesátiprocentní životaschopnost. Některé semeno může být úplně suché, jeho život je zastaven. Za tohoto stavu však může odolávat extrémním teplotám, v mnoha případech hluboko pod bodem mrazu nebo skoro tak vysoko jako bod varu vody (i když ne ve vodě). Semena se oživí dokonce i po dlouhých letech, když se dají do vody nebo do vlhké půdy. Jeden indický leknín vzklíčil a vykvetl, i když ležel ladem jako semeno 2000 let. Jeho odnože a semena byla poslána do botanických ústavů po celém světě.
Jistě nemůžeme říci, že to jsou rostliny, které uskutečňují potřebu zachovat si svůj druh. Jaká je to tedy obrovská shoda okolností — jestliže to je vůbec shoda okolností — že všechny rostliny mají tuto schopnost! Mohou „slepé“ náhodné síly dát tak jednotné zařízení k užitku všeho živého na zemi?
Když zkoumáme klíčení nebo množení rostlin, nacházíme další složité vztahy, bez nichž by semeno nikdy nemohlo růst. Jednou z nich je skutečnost, že semena jsou opatřena svou počáteční zásobou potravy. Každé semeno obsahuje uhlovodany a jiné látky, které umožňují klíčícímu semeni přežívat tak dlouho, až vyrostou kořeny a listy do té míry, aby mohlo normálním způsobem dosáhnout dospělosti.
Také je mnoho různých forem rozmnožování, takže každý rostlinný druh je schopen udržet se při životě ve svém zvláštním prostředí, podle své zvláštní povahy. Určité rostliny je možné rozdělit nebo rozřezat tak, že se vytvoří dva nebo více kořenových systémů, z nichž každý může vyrůst ve zdravou rostlinu. Jiné rostou z pouhé odnože rostliny, která je vložena do půdy. Ze zanořeného konce odnože mohou vyrůst nové kořeny. Listy některých rostlin vyvinou kořeny na místech řezu v listu. Jiné, jako například brambory, se rozmnožují hlízami. Některé rostliny vyrůstají z cibulí.
V šíření nebo roztrušování semen je krása a „vědecký“ důvtip. Stromy a jiné rostliny jsou obvykle nepohyblivé, a přece se jejich semena musela roztrousit, jestliže měla pokrýt tak značnou plochu. Použité prostředky jsou rozmanité a nanejvýš účinné. Semeno javoru má křídla, na nichž je vítr může nést na dlouhé vzdálenosti. Podobně je to se semenem pampelišky, které se svým připevněním na padák vlastně vznáší ve větru. Netykavka rozptyluje seménka třeskavým výbuchem. Semena lopuchu a některá jiná jsou přenášena na kožešině zvířat do jiných oblastí, kde potom rostou. Zvířata žerou některé bobule a plody, jejichž semena však nestráví, ale roztrousí je s výkaly svého těla.
Velmi důmyslně vymyšlená je metoda rozptylování semen u kokosového ořechu, který dopravuje svůj druh ke vzdálenějším břehům, dokonce k jiným ostrovům a pevninám u moře. Mohli bychom si myslet, že kokosová palma snad roste na mořském břehu nebo blízko něho proto, že potřebuje mořskou vodu. Ale není to tak. Potřebuje vlastně sladkou vodu. Proto jsou její kořeny poměrně krátké, pouze tak dlouhé, aby dosáhly k sladké vodě, která je lehčí než mořská voda a je tedy v pobřežních oblastech nad mořskou vodou. Přece však je pro ni nejlepší, aby svá semena rozptylovala podél mořského břehu, protože kokosové ořechy mohou plout na velké vzdálenosti. Jakou shodou okolností vytvořila kokosová palma toto jedinečné uspořádání? Je rozumné si myslet, že to bylo jakési vědění, které řídilo tuto neobvyklou kombinaci okolností?
Metody opylování
Také v otázce opylování květů se můžeme ptát, jaké ‚slepé síly‘ přiměly rostliny, aby byly odděleny podle pohlaví, takže samičí květ musí být opylen ze samčího květu? A jak potom mohla slepá náhoda připravit přenášeče pylu, zvláště když je tento přenášeč mnohdy složitější než sama rostlina?
I když je některý pyl přenášen větrem, mnoho rostlin musí získat ke spolupráci hmyz. To vyžaduje, aby rostliny měly potravu, kterou má hmyz rád, a stejně aby ho nějakým způsobem k potravě přilákaly. K tomu rostliny používají vůni, která je pro hmyz příjemná. V některých případech se také přitažlivost zvyšuje zářivými barvami. V samčím květu musí prašník, který obsahuje pyl, být blízko potravy, takže hmyz se o něj otře a nabere trochu pylu na chloupky svého těla. Pestík v samičím květu musí být vhodně umístěn, aby přijal pyl, když jej hmyz navštíví. Přemýšlej o složitosti, která se v tom zračí. Stavba květů, jejich vůně a schopnost vytvářet patřičný nektar musí přesně souhlasit. Ani to by však nebylo nic platné, kdyby zde nebyla dokonalá spolupráce mezi instinkty a zvyky hmyzu s jeho potřebou a chutí na určitou potravu, kterou mu mohou dodat pouze květy, jež si vybere.
I když takové opylení závisí na tolika činitelích, úžasná plodnost těchto květů svědčí o účinnosti jejich metody. A tento postup se miliardkrát jednotně opakuje po tisíce let. Mohla by shoda okolností zajistit všechny tyto požadavky a potom je přesně po staletí opakovat, aniž by se škodlivě narušil tento typ průběhu?
Mohutnost ,největší zemské továrny‘
Rostlinný život vytváří potravou, kterou vyrábí, nejbohatší zemskou zásobárnou energie, jež získává ze slunce, zdroje téměř veškeré na zemi používané energie. Uvažuj však o tom, oč rozsáhlejší je význam této zásobárny energie, jak poznamenal Eugen I. Rabinowitch ve své knize „Fotosyntéza a přidružené produkty“, angl., 1. svazek, Interscience Publishers Incorporated:
„Redukce kysličníku uhličitého zelenými rostlinami je vůbec nejčastěji probíhající samostatný chemický proces na zemi. Pro objasnění toho, co znamená výtěžek 1011 tun za rok, můžeme tento výtěžek srovnat s celkovým výkonem chemického, metalurgického a důlního průmyslu na zemi, který je řádově 1011 tun ročně. Devadesát procent tohoto výtěžku je uhlí a olej, tj. produkty vytvořené fotosyntézou v dřívějších věcech. Podobně působivé je srovnání energie, která je ročně nahromaděna rostlinami, s energií, která se získává z jiných zdrojů. Energie zachycená fotosyntézou je asi stokrát větší než teplo ze spalování veškerého uhlí, které se za stejnou dobu na zemi vytěží, a desettisíckrát větší než energie padající vody, která se využívá po celém světě.“
Uvažování o užitečnosti rostlin si vynucuje vážné zamyšlení
Shrnutí: Můžeme být velice šťastni, že se události staly právě tak, jak se staly. A je úkolem pro logickou a zvídavou mysl, aby se rozhodla, zda to vše je způsobeno shodou okolností nebo to bylo stvořeno vyšší inteligencí. Skutečnost, že rostlinný život začal před životem zvířat, je jistě životně důležitá. Stalo se to záměrně, nebo náhodně? Je možné argumentovat, že rostlinný život vznikl před říší zvířat, protože bez něho by zvířata nemohla existovat. Po obsáhlém pozorování se však zjistilo, že rostliny jsou značně složité, ne jednoduché, ale daleko, velmi daleko od „prvotní“ molekuly. Kromě toho se rostliny značně liší od zvířat a neexistuje žádné vysvětlení, jak by se některá z nich mohla vyvinout v nejprimitivnější zvíře.
Faktem který mluví proti tomu, že by slepá náhoda umožnila zajištění trvalého života na zemi, je schopnost rostlinstva vstřebávat kysličník uhličitý z atmosféry. Je jisté, že náhoda nebo ‚slepé síly‘ nemohly předvídat nebo dělat opatření proti drastickým změnám, které by se mohly odehrávat v ovzduší. Stvořitel, který chtěl, aby život na zemi pokračoval, to však mohl udělat. A tato dalekosáhlá předběžná příprava je zřejmě tím, co se událo, když byl jako první uveden v existenci rostlinný život. Jak to? Povšimni si následujícího příkladu:
Od té doby, co začala světová „průmyslová revoluce“, nastal značný strach z toho, že produkce kysličníku uhličitého při spalování tuhých paliv ohrozí život na zemi a snad dokonce život znemožní. Nové výzkumy však dávají mnohem optimističtější obraz. Časopis „Science News“ z 19. dubna 1975 podává zprávu o objevech geologa Freda T. MacKenzie ze Severozápadní university:
„Když se pálí tuhá paliva, vychází kysličník uhličitý. Když víme, kolik paliva se spálí na celém světě, je možné vypočítat předpokládané množství uvolněného kysličníku uhličitého a kolik by se ho mělo objevit v atmosféře. S takovými výpočty však souvisí jeden zajímavý problém. Srovnání hladin skutečného a předpokládaného CO2 odhalilo, že ho většina ‚chybí‘... Chybějící CO2 je zabudován do rostlin. Živá hmota rostlinstva se mohla zvětšit od konce 19. století o 10 procent, říká, když vzrostlo uvolňování CO2 spolu se stoupajícím užíváním tuhých paliv. Zabudování CO2 s dostupnými živinami do rostlin snad představuje globální zpětnovazební mechanismus, který pomáhá zabránit nerovnováze v atmosféře, říká MacKenzie.“
K tomu je možné dodat, že oceán je ohromná zásobárna kysličníku uhličitého. Pohlcuje nebo uvolňuje kysličník uhličitý podle potřeby. Tak tedy spolu s přizpůsobivostí fotosyntetického pochodu je živočišný svět schopen přežít.
Kdo může dogmaticky tvrdit, že není žádný stvořitel, který již při samém zákládání Země a života na ní zajistil tato bezpečnostní opatření, aby se zvládly situace, které by mohly nastat?
Kromě toho je nejlogičtější a jistě nezbytné, aby zde bylo opatření k využívání sluneční energie. Rostlinstvo to dělá k našemu užitku. Jaká je to spolupráce, když Slunce, které je 150 miliónů kilometrů vzdálené, poskytuje to pravé záření, a ve správném množství! Dále je dobré, že rostlinstvo nesoupeří se zvířaty a lidmi o potravu, ale spíše potravu poskytuje. Život rostlin také není závislý na člověku. Většinou podporuje svůj vlastní růst nezávisle na životě zvířat. Úloha, kterou má člověk i pro pěstované rostliny, je velice nepatrná. Může dělat jenom trochu, aby pomohl — růst sám o sobě je automatický a člověk mu ani plně nerozumí. Je myslitelné, že by slepá náhoda nebo slepé síly mohly vše uspořádat a působit s takovou spletitostí, složitostí a účinností, zatím co inteligentní lidé vidí, zkoumají a studují, a přesto nevědí, jak to všechno pracuje?
[Nákres na straně 6]
Zjednodušená fotosyntéza
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
slunce
rozklad molekul vody
Kyslík do atmosféry
vodík a energeticky bohaté sloučeniny
Kysličník uhličitý z atmosféry
vodík a uhlík tvoří glukózu
energeticky bohatá glukóza jako základní molekula potravy