Proč ji připouští a jak ji odstraní
Před dávnou dobou jeden spravedlivý a přímý muž podstoupil zkoušku, ale nechápal proč. Ztratil všechen majetek a rodinu a dostal bolestivou nemoc. Nepochybně cítil totéž, co mnozí lidé dnes, kteří, když jsou v soužení, se ptají: ‚Proč jsem to právě já‘? Obviňoval Boha tím, že prohlašoval: „Neboť ve mně vězí střely Všemohoucího, můj duch se napájí jejich jedem... aby mě Bůh ráčil rozmáčknout!“ Později zvolal: „Smilujte se, smilujte se nade mnou, přátelé moji, neboť se mě dotkla ruka Boží.“ — Job 6:4, 9; 19:21, „Ekumenický překlad“.
Věrný Job obviňoval Boha. Pohled do nebeských nádvoří však odhaluje pachatele. Před shromážděním andělů upozornil Jehova satana na Joba tím, že řekl: „Bojí se Boha a vystříhá se zlého.“ Satan odsekl: „Cožpak se Job bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil.“ Potom dodal: „Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit.“ To ukazuje, že satan již předem popřel, že by Bůh mohl mít na zemi nějaké lidi, kteří by mu ve zkoušce zůstali věrní. V tomto případě tvrdil satan, že nedostal příležitost, aby Joba vyzkoušel. Jehova proto řekl: „Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život.“ — Job 1:6–11; 2:1–6, „EP“.
Tak tedy satan sužoval Joba s Jehovovým souhlasem. Job to nepochopil a obviňoval Boha, ale přesto mu zachoval věrnost a dokázal, že satanova námitka je falešná. (Job 2:7; 27:5; 31:6) Věrným lidem se od té doby až do našich dnů děje podobně. (Židům 11:1–39; Zjevení 7:9, 10; 14:1, 4) V těchto posledních dnech však potíže rostou. Zjevení 12:12 říká proč: „Běda, zemi a moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velkou zlobou, protože ví, že má krátké časové období.“ Je to pouze Jehova, kdo může odstranit tento neviditelný zdroj špatnosti, a on to brzy učiní. — Jan 12:31; Zjevení 20:1–3.
Co však špatnost a utrpení, které působí lidská společnost — úplatní jedinci, chamtivý obchod, štvavý militarismus? A jak budou odstraněny zločiny nenapravitelných jednotlivců, kteří vykořisťují druhé? Poctiví lidé, kteří nenávidí špatnost, se až dosud snažili omezit ji pomocí zákonů, soudů, vězení a převýchovy, ale neměli žádný úspěch.
Dívat se skutečnostem tváří v tvář
Naléhavě je tedy zapotřebí skoncovat s válkami a s válečným štvaním. Ukončit hlad, odstranit ziskuchtivé lidi. Skončit se znečišťováním a se znečišťovateli. Skoncovat se zločiny, se zločinci i s podmínkami, z nichž se líhnou. Ukončit nemravnost, která ničí rodiny a plodí nemoci, skoncovat s těmi, kteří páchají nemravnost. Jestliže zlí odmítají nápravu, jaké je jiné řešení, než je odstranit? Můžeš bezpečně chovat kuřata v kurníku s liškami nebo ovce ve stádu s vlky? O nic víc než můžeš zajistit mír na zemi, která je zamořena zločinci. Bůh ukončí období připuštěné špatnosti tím, že odstraní satana a všechny ostatní, kteří dále provádějí špatnost. Čas, po který bylo satanovi umožněno, aby dokázal svoji námitku, již skoro uběhl. — 2. Mojžíšova 9:16.
Potíž ve skutečnosti začala již s prvním lidským párem. Jehova Bůh stvořil Zemi, pověřil člověka, aby ji řídil, a řekl mu, aby se staral o zem i o rostliny a zvířata, která jsou na ní. Adam a Eva dostali božská měřítka, která buď mohli poslouchat, a potom měli žít, nebo neposlouchat a zemřít. Satan je zpochybnil. Adam a Eva měli svobodnou vůli, mohli se zvolit, co chtějí, ale šli za satanovým vedením. Lidstvo od té doby až dosud zneužívalo svoji svobodnou vůli.
Svobodná vůle dnes
Výsledky tohoto zneužití jsou patrné ze špatnosti, která nás až dodnes obklopuje. Z vlastní vůle lidé zaseli zlo a sklízejí utrpení. Vzali si poučení ze svých strastiplných dějin? Povšimli si nezdaru všech lidských snah a uvědomili si, že je zapotřebí Boží království pod Kristem? Povšimli si neblahé sklizně chamtivých lidí a národů, kteří znečistili zemi a nasytili její půdu nevinnou krví? Poučili se z hořké zkušenosti, kterou učinily milióny lidí, když nemoudře použili svoji svobodnou vůli a zvolili si hmotařství, nemravnost, zločin a sobectví a přivedli tak na svou hlavu nevýslovné utrpení a muka?
Naučili se z toho, že Bůh připustil špatnost, používat svoji svobodnou vůli tak, že si zvolili Jehovova měřítka? Jednali s druhými tak, jak chtějí, aby druzí jednali s nimi, milovali své bližní jako sami sebe, zachovávali Bohu věrnost a získali jeho schválení? Stav světa odpovídá: Ne! Umožnila až dosud zkušenost 6 000 let válek, hladu, nemocí a smrti některým lidem, aby si tím více vážili požehnání, která by přijímali na rajské zemi pod Božím královstvím? Doufejme, že ano, protože taková požehnání Bůh zaslíbil poslušnému lidstvu. Ve 2. Petra 3:13 je zaznamenáno: „Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho zaslíbení, a v těch bude přebývat spravedlnost.“
Bůh nemá zalíbení ve smrti zlého, spíše si přeje, aby všichni činili pokání a on tak mohl milosrdně splnit své původní předsevzetí, které měl při tvoření Země. „Nestvořil ji jen tak naprázdno“, „vytvořil ji dokonce proto, aby byla obývána“ lidmi, kteří si ze své vlastní svobodné vůle zvolí mír a klid. Nepřehlíží ty, kteří „vzdychají a sténají nad všemi odpornými věcmi, které se dějí“. Ví, že „všechno stvoření až dosud stále spolu sténá a má bolesti“. — Izaiáš 45:18; Ezechiel 9:4; 18:23; Římanům 2:4; 8:22; 2. Petra 3:9.
Ano, Bůh přivodí úlevu. Odpoví na jejich touhy. Splní své sliby a očistí Zemi od špatnosti, takže mírní a pokojní lidé budou mít to, po čem touží jejich srdce: „A již jen maličkou chvíli, a zlý již nebude, a jistě se pozorně podíváš na jeho místo a nebude tam. Ale právě mírným bude patřit zem a vskutku budou mít největší potěšení v hojnosti míru. Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ — Žalm 37:10, 11, 29.