Mladí lidé se ptají . . .

Mít známost — je to pro mne vhodné?

„Vůbec nejde o to, zda si toho chlapce chceš opravdu vzít nebo ne. Mít známost patří k tvému přirozenému osobnímu vývoji,“ řekla starší žena své patnáctileté neteří Marii. „Musíš využít příležitostí, jaké jsou — dobré i špatné,“ pokračovala. „Konečně když budeš chlapce pořád odmítat, nebudeš oblíbená a nikdo tě už nebude zvát.“

Marie, která byla právě pozvaná na schůzku, stála před závažným problémem. Přiznala: „Věděla jsem, že ještě zdaleka nejsem připravená na manželství, Ale tetiččina slova mě hluboce zasáhla. Okrádám se snad o dobrou příležitost? Ten chlapec měl vlastní auto, spoustu peněz — a věděla jsem, že se s ním budu mít výborně. Mám se s ním sejít nebo ne?“

V mnoha zemích světa by odpověď zněla jednoznačně Ne. Myšlenka, že by se svobodný chlapec a děvče měli spolu setkávat o samotě, je zcela neobvyklá. Žiješ-li však tam, kde je zvykem mít známost, budeš se možná ptát stejně jako Marie: „Je pro mne opravdu nejlepší, když budu s někým chodit?“

Mladí lidé prohlašují, že mít známost je vhodné z nejrůznějších důvodů. Někteří vidí, že „všichni ostatní“ s někým chodí, a tak se nechtějí odlišovat nebo bít neoblíbení. Jiní postrádají sebevědomí a tak si musí „dokazovat“ svou cenu tím, že mají chlapce nebo děvče. Jedním z hlavních důvodů, proč mnoho mladých lidí s někým chodí, je touha po vřelosti a náklonnosti. „Potřebovala jsem, aby mě měl někdo rád a vážil si mě,“ vysvětlovala osmnáctiletá Anna. „S rodiči jsme si blízcí nebyli, a tak jsem se uchýlila ke svému chlapci, abych měla někoho blízkého, komu bych mohla projevit své city a kdo by mi opravdu rozuměl.“ Někteří se sice scházejí s řadou osob, ale často se ustálí na jedné „vážné“ známosti, na někom, koho mají opravdu rádi a komu se mohou svěřovat.

Avšak kromě těchto důvodů zde působí jiná podvědomá síla, jež je zpravidla největším podnětem k hledání známosti.

„Rozkvět mládí“

Když člověk přichází do let dospívání, zpravidla se v něm vzedmou pohlavní touhy, protože se jeho tělo stává schopným hrát svou úlohu v rozmnožování. Bible toto období nazývá „rozkvět mládí“ a doporučuje čekat se vstupem do manželství, dokud „nepomine“. (1. Kor. 7:36) V této době má většina mladých lidí zvýšený zájem o opačné pohlaví.

Mocná přitažlivost mezi pohlavími je v Bibli popsána jako „opojná“, jako schopná vyvolat „nadšení“. Samotná přítomnost milého může rozbušit srdce, (Přísloví 5:19; Píseň Šalomounova 4:9; 5:4) Možná, že jsi tuto mocnou sílu pocítil. Čím víc se stýkáš s opačným pohlavím, tím více tato síla roste — ať chceš nebo nechceš. Tak jsi utvořen. Normální přitažlivost mezi pohlavími se může velmi rychle zvrhnout v neovladatelné „pohlavní choutky“. To může vést, k pohlavní nečistotě a smilstvu a způsobit záplavu problémů včetně zlého svědomí. — Kolosanům 3:5.

Tam, kde je známost běžná věc, budou ti někteří vnucovat názor, že celý tvůj životní úspěch spočívá na tom, jestli jí máš nebo ne. To je zcela falešné. Když se vážně zamyslíš nad některými důležitými hledisky, může ti to pomoci, aby ses rozhodl, zda s někým chodit nebo ne — a to bez ohledu na to, co dělají druzí.

Ptej se sám sebe

Jak je to s mou osobností a s mým názorem na život? Jsou již plně vyvinuty? Neomezíš-li se pouze na vztah chlapce a děvčete, budeš se moci těšit z mnoha různých druhů přátelství. Jejich prostřednictvím získáš vyváženost potřebnou k tomu, aby ses cítil dobře s opačným pohlavím, aniž by ses stále usilovně snažil „vypadat co nejlíp“. Budeš moci pozorovat manželské dvojice a uvidíš, jaké vlastnosti vytvářejí „schopnou manželku“ nebo dobrého manžela. Snáze rozpoznáš, jakého manželského druha by sis přál, a zároveň jasně poznáš svou vlastní úlohu v manželství. — Přísloví 31:10.

Chci si zahrávat s city druhého? Marie se přiznala, že není připravená na manželství. Zeptala se tedy sama sebe: „Chci se jen naučit, „jak zacházet“ s muži na úkor citů někoho jiného? Chtěla bych aby to někdo udělal mně?“ Rozhodla se, že ne. Marie věřila a snažila se žít podle pravidla, které dal Ježíš Kristus: „Všechno tedy, co chcete aby vám lidé činili, musíte také činit jim.“ — Matouš 7:12.

Co říkají moji rodiče? Tvoji rodiče bezpochyby prokázali, že tě milují a mají starost o tvé blaho. Často vidí nebezpečí, vůči kterému jsi ty ve svém citovém zaujetí slepý. Věděl jsi, že podle jednoho průzkumu který zahrnul 14 552 mladých do dvaceti let, téměř 93 procent rodičů neschvalovalo, aby měli jejich děti „vážnou“ známost? Všichni rodiče ovšem nejsou proti tomu, aby jejich děti s někým chodily, ale proč je jich tolik proti „vážné“ známosti? Pamatuj, že oni sami byli jednou mladí. Mohlo by to být snad tím, že vědí, jaké opravdové problémy mohou vzniknout, když mladé dvojice tráví mnoho času pohromadě? Bible to myslí ve vašem nejlepším zájmu, když říká: „Děti, poslouchejte své rodiče ve spojení s Pánem... „aby se ti dobře vedlo“. — Efezanům 6:1–3.

Chci se skutečně řídit biblickou mravností? Jedno je jasné: Čím více osob opačného pohlaví budeš mít kolem sebe, tím větší bude tvá touha po pohlavních stycích. Například Michaela, která začala chodit s chlapci v „rozkvětu mládí“, přiznala: „Jestliže své tělo pohlavně rozpálíš tím, že jsi v blízkosti chlapce, rozpálíš se ještě rychleji, až s ním budeš podruhé. Někdy skutečně stačila jen jiskřička, a už jsem byla pohlavně vzrušená. A velmi těžko se to ovládá.“ Michaela své city nedokázala zvládnout a dopustila se smilstva. Chceš se vyhnout takovému jednání? Pamatuj, budeš-li si zahrávat s něčím, co může vést k nemravnosti, můžeš se nakonec ošklivě ‚spálit‘ citově, tělesně i duchovně. — 1. Tesaloničanům 4:3–8; Přísloví 6:27, 28.

Co v životě doopravdy chci? Jsi připraven na citové nárazy, které známost často způsobuje? Jsi připraven na vážné odpovědnosti, které s sebou nese manželství a starost o rodinu? Chceš se vzdát poměrné svobody, kterou máš nyní, aby ses citově i jinak spoutal? Mohl bys skončit s pocity, jaké měla jedna šestnáctiletá dívka. Řekla: „Jsem unavená a prostě znechucená sama sebou a tím, jak se pořád zabývám svými známostmi s chlapci. Vím, že je mnoho věcí, které mají daleko větší cenu, ale jak se zdá, vždycky se dám znovu nachytat.“

Marie se však ‚nachytat na známosti‘ nedala. Řekla: „Rozhodla jsem se, že se ve věci známostí nedám ovlivnit druhými. Nebudu s nikým chodit, dokud na to nebudu dost stará, dokud nebudu připravená vdát se a dokud nepoznám někoho s takovými vlastnostmi, které bych si u svého manžela přála.“

Po čase poznala zralého křesťanského muže a nyní je už šest let šťastně vdaná. „Zajímavé je, že jsem si uvědomila, že jsem o nic nepřišla,“ uvažuje nyní dvaatřicetiletá Marie. „Můj život byl a je pořád šťastný a plný. Naše manželství k té radosti jen přidalo.“

Buď tedy poctivý sám k sobě. Vážně se zamysli nad tím, co je v tvém nejlepším a trvalém zájmu i co je v zájmu druhých. Mnoho tvých vrstevníků možná s někým chodí, ale nikdy nezapomínej, že je třeba opravdové citové zralosti, abys mohl říci: „Počkám si, až budu připravený na manželství, a teprve pak začnu s někým chodit!“