Těší tě tvá práce?

Zdá se, že roste počet lidí nespokojených se svou prací. Patříš k nim? Dá se tvá práce zpříjemnit? Pokud ano, jak by ti to prospělo?

Někteří říkají, že jejich práce je jako sen. Jiní by spíše řekli, že je jako noční můra. Počet lidí, kteří patří do té druhé skupiny, zřejmě není malý.

Nedávná studie připravená pro ministra spravedlnosti, školství a sociálních věcí Spojených států říká, že „významný počet amerických pracujících je neuspokojen kvalitou svého pracovního života.“ Zahrnuje to „pracovníky všech profesí“.

Mezi Západními Němci, odedávna známými svou pílí, byla nyní práce vytlačena ze svého prvořadého postavení. Dostala se až na čtvrté místo — za rodinu, volný čas a přátelství.

Pokles uspokojení z práce probíhá v mnoha částech světa a k tomuto trendu přispívaly různé věci. Dá se proti tomu něco dělat? Uvidíme. Nejprve však důležitá definice.

Co je práce?

„Prací“ se často myslí „placené zaměstnání“. Tato definice je však příliš úzká pro to, o čem mluvíme. Znamenalo by to například, že žena, která se stará o svůj domov a děti, nepracuje; kdyby ale přijala plat za péči o domácnost a děti někoho jiného, pracovala by.

Lepší definici „práce“ snad bude ta, kterou používá výše zmíněná americká studie. „Práce“ je podle ní „činnost, která vytváří něco, co má hodnotu pro jiné lidi“.

Jak důležité je uspokojení z práce?

„Jestliže chybí pracovní příležitost“, pokračuje tato studie, „nebo jestliže je povaha práce neuspokojivá (nebo nepříjemnější), lze očekávat, že se to projeví v jiných složkách společenského systému.“ Tyto projevy mohou zahrnovat pokles tělesného a duševního zdraví nebo zhroucení rodinných vztahů. Někteří nespokojení pracovníci se stanou apatickými, jiní se dokonce chovají protispolečensky. Takové činitelé mohou vést k přehnanému pití, zneužívání drog, agresivitě a zločinu.

Očividně tedy můžeme mnoho získat, jestliže budeme čelit nespokojenosti se svou prací alespoň ve vlastním životě. Zemřelý francouzský spisovatel Albert Camus, který získal v roce 1957 Nobelovu cenu za literaturu, jednou řekl: „Bez práce celý život zahnívá. Když je ale práce bez duše, život se dusí a odumírá.“

Kdo chce, aby se jeho život dusil a odumřel? Je tedy možné vložit do naší práce život, aby se stala zajímavější a uspokojivější? Jak uspokojivá je tvoje práce? Můžeš si to ověřit s pomocí otázek v rámečku na předchozí straně.

[Rámeček na straně 4]

Je tvá práce potěšením?

ANO NE

□ □ Cítíš se dobře vyškolen pro svou práci?

□ □ Považuješ své pracovní výkony za nadprůměrné?

□ □ Máš k práci dostatek informací, materiálu nebo nářadí?

□ □ Je tvé pracovní prostředí příjemné?

□ □ Vidíš, že s tvé práce mají užitek jiní lidé?

□ □ Přichází konec pracovní doby příliš často „příliš brzy“ a víkend „příliš rychle“?

□ □ Dychtíš vrátit se do práce po dlouhé dovolené?

□ □ Těšilo by tě dělat svou práci jako koníčka nebo dobrovolnou sociální práci?

□ □ Poskytuje ti tvá práce jiný než finanční prospěch, jako třeba příležitost získávání znalostí a rozvíjení schopností?

□ □ Nabízí ti tvá práce blahodárné společenství a společenský styk s hodnotnými lidmi?

Čím více otázek jsi zodpověděl kladně, tím uspokojivější je tvá práce. Čím více záporných odpovědí jsi dal, tím méně je uspokojivá. Co se dá dělat, aby se některá „NE“ změnila v „ANO“?