Jsi agnostik?

Jsi-li agnostik, patříš někam mezi ateistu a teistu. Ateista je přesvědčený, že Bůh neexistuje, zatímco teista má pevnou víru, že Bůh skutečně existuje a že se zajímá o záležitosti lidí.

Agnostik se domnívá, že není dostatek důkazů pro to, že Bůh skutečně existuje, ani pro to, že neexistuje. Spíše soudí či říká, že se neví, zda Bůh opravdu existuje, a že se to ani nedá poznat. Máš přátelé, kteří jsou agnostici? Nebo jsi snad agnostik ty sám? Jestliže ano, proč? Možná, že si myslíš, že zaujmout postoj agnostika je v tomto racionálním 20. století nejrozumnější. Je-li to tak, zveme tě, abys uvažoval o slovech některých mužů, kteří pomáhali vytvářet myšlení lidí tohoto století. Poznáš tak, čemu o Bohu věřili a proč. Snad ti to pomůže trochu lépe pochopit své vlastní názory.

Kvůli církvím

Výraz „agnostik“ (z řeckého slova agnostos, „neznámý“) vymyslel britský vědec 19. století Thomas H. Huxley, který také pomohl popularizovat Darwinovu evoluční teorii. Huxley si povšiml tvrzení církví, že ony mají zvláštní gnosis (poznání) o Bohu a o původu věcí. Jako důvod, proč nemůže přijmout toto gnosis a je tudíž agnostikem, udával:

„Kdybychom jen mohli vidět všechno to pokrytectví a krutosti, lži, pobíjení a porušování zásad lidskosti, které v průběhu dějin křesťanských národů vyvěraly z tohoto zdroje (církví), naše nejhorší představa pekla by vedle tohoto pohledu zbledla.“ Huxleyho víra v Boží existenci byla nepochybně otřesená tím, že přijal evoluční teorii. Přesto však jeho vírou dále otřásalo jednání těch, kteří měli být schopni mu pomáhat, jednání církví. Jejich pověst, kterou měly během staletí, nebyla doporučením pro víru v Boha.

Socialista Harold Laski, politický teoretik a instruktor, psal v podobném duchu. Vyznává: „Byl jsem vychován v ortodoxní židovské domácnosti, nemohu si však vzpomenout na nějaké období, v němž by rituál či dogma pro mne měly nějaký význam. Proč? Vysvětluje: „V Anglii ani v Americe jsem nebyl schopen spatřit v kterékoli organizované církvi zásadovou víru, která by ji přiměla vážně bojovat za právo.“

Dále řekl: „V historickém procesu nemohu vidět, že by církve byly něco jiného než nepřátelé rozumu v myšlení a práva ve společenských soustavách.“

Způsobilo jednání církve také pochybnosti o tom, že existuje Bůh? Je pravda, že jejich pokrytectví a nesprávné jednání jsou předmětem historických záznamů. Povšimněme si však, že Bible jako hlavní zdroj informace o Bohu předpověděla vzrůst takového převrácení v křesťanské víře: „Budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat.“ — 2. Tim. 3:5, „EP“.

Ve skutečnosti však nedostatky tradičního náboženství nejsou důvodem k závěru, že Bůh opravdu neexistuje. Jestliže byl nějaký nemocný podveden lékařem šarlatánem, neměl by si udělat závěr, že není možné žádné léčení. Spíše by se měl poohlédnout po pravém lékaři. Podobně neznamená skutečnost, že tradiční církve odvrátily mnoho lidí od Boha, že Boha není možné nalézt. Pouze to znamená, že ho musíš hledat někde jinde.

Nepoznatelný nebo neznámý

Někteří lidé tvrdí, že Huxley si vzal základ pro slovo „agnostik“ ze slova, které se objevuje v Bibli. Podle zprávy v biblické knize Skutků připomněl apoštol Pavel Athéňanům ve svém kázání oltář v Athénách, na němž byl nápis „Neznámému (řecky agnosto) Bohu“. (Sk. 17:23) Říkal Pavel, že tento Bůh, kterého moudří athénští muži neznali, byl nepoznatelný? Zdaleka ne. Vždyť dále Athéňanům vysvětlil, jak by ho mohli poznat.

I dnes, ačkoli mnozí lidé Boha neznají, Bůh není nepoznatelný. Bible ukazuje způsob, jímž se o něm něco můžeme dovědět: „Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze postřehnout z učiněných věcí.“ (Řím. 1:20) Vysvětlení, která podávají ti, jejichž oborem je studium „učiněných věcí“, podporují tento výrok.

Přední vědec-teoretik 20. století, Albert Einstein, nevěřil v Boha Bible. Přesto jeho výzkumy o podstatě vesmíru jej inspirovaly k obdivu, který se přibližoval k uznání Boží existence. Ve své knize „Out of My Later Years“ Einstein hovoří o zkušenosti v poznání jednoty přírody, která je základem všeho. Potom říká: „Kdokoli prožil vzrušující zkušenost úspěšného postupu v této oblasti, je puzen k tomu, aby se hluboce sklonil před rozumností, která se projevuje ve všem bytí.“ Dále pokračuje: „Takový člověk dosahuje cestou porozumění dalekosáhlého osvobození od pout osobních nadějí a tužeb a tak dospěje k onomu pokornému postoji vůči vznešenému rozumu, který je vtělený do všeho bytí a který je ve své největší hloubce člověku nepřístupný.“

Od uznání toho, že se „rozumnost projevuje ve všem bytí“ a že „vznešený rozum je vtělený do všeho bytí“ již není daleko k přijetí názoru, že za tím vším musí být velký Rozvažovatel neboli Zdroj rozumnosti. Ten, kdo tuto vzdálenost překonal, byl A. R. Wallace; Darwinův současník a podporovatel evoluční teorie a nauky o přežití nejschopnějšího.

Wallace sice pevně věřil ve vývoj člověka ze zvířat, ale viděl v člověku něco, co mu dokazovalo, že musí existovat Někdo vyšší. To „něco“ byl vysoký smysl člověka pro mravnost a jeho rozumový potenciál.

Wallace napsal: „Žádným způsobem to nemohu přičítat ‚přežití nejschopnějšího‘“. Zdůraznil, že tyto vlastnosti nám spíše „poskytují nejpádnější důkaz o tom, že jsou jiné a vyšší existence než jsme my, od nichž byly možná odvozeny tyto vlastnosti a k nimž možná směřujeme.“

Výzkumy, které prováděl profesor matematiky na Oxfordské universitě E. A. Milne, jej silně přesvědčily o Boží existenci. Moderní věda stále jasněji ukazuje komplexnost a krásu zákonů, které panují ve vesmíru. Milne cítil, že musíme přijmout Boží existenci, abychom vysvětlili, odkud pochází hmota a kdo byl původcem přírodních zákonů, které tuto hmotu řídí. Zdůraznil: „Jestliže je stvoření hmoty tajemství, potom je ještě větším tajemstvím stvoření zákonů, které ji ovládají.“

Matematik a fyzik Milne proto řekl: „I když jsem prožíval období agnosticizmu, vzpamatoval jsem se z něho. Opravdu nejhoroucněji věřím, že tento vesmír stvořil všemohoucí Bůh.“

Nepříjemný stav agnostika

Povšimli jsme si, že člověk má ve své podstatě instinktivní potřebu uctívat. Ti, kteří o sobě tvrdí, že jsou agnostici nebo ateisté, pociťují možná nějaký nedostatek, uvažují-li o svém postoji blíže. Podobají se dítěti, které bylo vychované jako sirotek a jež považuje za velkou ztrátu, že své rodiče nikdy nepoznalo.

Dokonce tak přesvědčený nevěrec jako Bertrand Russell později v životě připustil: „Jsem podivně nešťastný, protože model mého života je složitý, protože moje povaha je beznadějně složitá... Mám v sobě vždy a stále hroznou bolest — podivnou divokou bolest — pátrání po něčem, co stojí za vším, co obsahuje svět, po něčem přetvořeném a nekonečném — po oblažující vidině, Bohu — nenalézám ho a myslím si, že je možné nalézt ho.“

Je však možné ho nalézt. Dnes milióny lidí nejenže věří v Boha, ale znají ho, důvěřují mu a mají k němu osobní vztah. Jsou vděční vědě za hlubší pohled, který jim dává na Boží „neviditelné vlastnosti“. (Řím. 1:20) Poznali však, že svojí víru mohou stále prohlubovat studiem knihy, která obsahuje záznam o Božím jednání s lidstvem, Bible.

Bible v nás nebuduje pouze povrchní víru v Boha. Spíše nás povzbuzuje, abychom rozvíjeli dokázanou víru. „Víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý projev skutečností, ačkoli je nelze vidět.“ (Žid. 11:1) Víru v to, že Bůh je skutečný, i když neviditelný, můžeme získat zkoumáním „učiněných věcí“ a zejména studiem Bible. Jsi-li agnostik, povzbuzujeme tě, abys znovu zkoumal důkaz. Svědkové Jehovovi budou šťastní, jestliže ti v tom budou moci pomáhat.

[Praporek na straně 14]

„V historickém procesu nemohu vidět, že by církve byly něco jiného než nepřátelé rozumu v myšlení a práva ve společenských soustavách.“ — Harold Laski

[Praporek na straně 15]

„I když jsem prožíval období agnosticizmu, vzpamatoval jsem se z něho. Opravdu nejhoroucněji věřím, že tento vesmír stvořil všemohoucí Bůh.“ — profesor E. A. Milne