„Neustálé panenství Marie“ — Jeho účinek

Některé čtenáře možná překvapí, nebo dokonce pohorší, že o „neustálém panenství Marie“ je pojednáváno pod hlavním námětem „Názor katolické církve na otázky sexu a manželství“. Jistě nemáme v úmyslu urážet city katolíků ani ponižovat Marii. Máme k ní velkou úctu jako k věrné Kristově učednici.

Kromě toho naprosto souhlasíme s tím, že Marie byla pannou, když porodila Ježíše. (Matouš 1:18–23) Otázka tedy zní: Zůstala Marie pannou po celý svůj pozemský život?

Mnoho katolíků o tom pochybuje

Katolické příručky odhalují, že katoličtí badatelé pochybovali, že Marie zůstala pannou po celý život. Bible se několikrát zmiňuje o Ježíšových „bratrech“ a „sestrách“. (Matouš 12:46, 47; 13:55, 56; Marek 6:3; Lukáš 8:19, 20; Jan 2:12; 7:3, 5) Někteří katolíci však tvrdí, že tato slova znamenají „příbuzné“, například bratrance. Je to pravda?

„Nová katolická encyklopedie“ (angl.) uvádí: „Řecká slova..., která obvykle označují vztah mezi Ježíšem a jeho příbuznými, měla v době evangelistů v řecky mluvícím světě význam tělesných bratrů a sester a čtenáři řeckého textu to v tom smyslu také chápali. „Také katolický překlad „Nová americká Bible“ připouští v poznámce pod čarou k Markovi 6:1–6, kde je zmínka o Ježíšových bratrech a sestrách: „Otázka o významu těchto textů by nevznikla, kdyby se nejednalo o víru církve, že Marie byla stále pannou.“

Bible jasně ukazuje, že Marie měla kromě Ježíše ještě další děti. Protichůdná nauka katolické církve vedla ke sporu. Autor J. Gilles, který pečlivě prozkoumal všechny biblické důkazy o tomto námětu, došel k závěru: „Věřím, že mohu — z věrnosti ke (katolické) církvi — stručně a dobře uváženými slovy shrnout své zkoumání: ...ČTYŘI KANONICKÁ EVANGELIA poskytují shodný doklad..., že Ježíš měl ve své rodině opravdové bratry a sestry... Se zřetelem k tomuto souvislému průkaznému materiálu se tradiční hledisko (katolické církve) jeví jako zranitelné a slabé.“

Jestliže tedy Bible neposkytuje důkaz o „neustálém panenství Marie“, odkud pochází tato víra?

Původ tohoto vyznání

Jezuitský kněz Ignace de la Potterie vysvětluje: „V různých starověkých náboženstvích mělo panenství svou posvátnou hodnotu. Určité bohyně (Anat, Artemis, Athéna) byly označeny jako panny.“ Co to však má společného s Marií? Katolický kněz Andrew Greeley vysvětluje: „Mariánský symbol staví křesťanství přímo po bok starověkým náboženstvím s jejich bohyněmi matkami.“

Profesor církevních dějin Ernst W. Benz poznamenává o tomto spojení se starověkými pohanskými náboženstvími v díle „Nová Encyclopaedia Britannica“: „Popud k uctívání matky Boží dostala křesťanská církev v době, kdy se za Konstantina stala říšskou církví a proudili do ní masově pohané... Zbožnost a náboženské vědomí (lidí) se po tisíciletí formovalo tímto kultem božstva ‚velké matky‘ a ‚božské panny‘, což byl vývoj, který vycházel ze všech starých lidových náboženství Babylóna a Asýrie... Kultovní uctívání božské panny a matky našlo v křesťanské církvi novou možnost vyjádření v uctívání Marie, i když mělo v tradici evangelií nepříznivé předpoklady.“

Co však přimělo katolickou církev, aby převzala a přizpůsobila si kult božské „velké matky“ a „božské panny“? Jednak to chtěli pohané, „kteří masově proudili“ do církve, protože se v církvi, která uctívala ‚velkou pannu matku‘ cítili jako doma. Profesor Benz píše: „Marie byla v Egyptě uctívána již od rané doby pod titulem rodička Boží (Theotokos).“ Kult „božské panny“ byl tedy přijat církví proto, aby vyhověl pohanům, kteří proudili do církve.

Uctívání Marie dostalo velký impuls na prvním ekumenickém koncilu v Niceji (roku 325 n.l.) Jak to? Tehdy se totiž stala nauka o trojici základem katolického učení a nicejské vyznání víry prohlásilo, že Ježíš je Bůh. A profesor Benz vysvětlil: „Koncil v Efezu (roku 431) povýšil tento název na naukově oprávněný.“ To byl další krok k tomu, aby se o Marii věřilo, že byla „stále panna“. K tomu však došlo až na druhém koncilu v Konstantinopoli v roce 553 n. l. ‚ kdy Marie dostala titul „věčná panna“.

Následky tohoto učení

J. J. Pelikan, profesor na univerzitě v Yale, píše: „Jak v církvi rostla vůdčí myšlenka odříkání, podpořila tento názor na Marii jako na vzor celoživotního panenství.“ Tato „vůdčí myšlenka“ odříkání byla také zřejmá z rozvoje řeholnictví a celibátu v dalších stoletích po nicejském koncilu. Statisíce katolických kněží, mnichů a jeptišek se nyní — více či méně úspěšně — snažily vést zdrženlivý život, protože jejich církev učila, že si sex a svatost vzájemně odporují.

Velký význam mělo, že význačná církevní osobnost, „svatý“ Augustin, ztotožnil „dědičný hřích s pohlavní žádostí“. Je pravda, že většina dnešních katolických teologů již nesouhlasí s tímto výkladem. Nevytváří však učení, že Marie byla stále pannou, a zákon o povinném celibátu kněží dojem, že sex je nečistý? A nezvyšuje znovu zdůrazněný názor Vatikánu na rozvod a kontrolu porodnosti problém miliónů katolíků?

Mnohem důležitější však je ‚ jaký názor na otázky sexu má Bible?

[Praporek na straně 10]

„Čtyři kanonická evangelia poskytují shodný doklad..., že Ježíš měl opravdové bratry a sestry.“ — Katolický autor.