Mladí lidé se ptají . . .

Mám to říci svým rodičům?

„CO MOJI rodiče nevědí, to je nezraní!“ Také jsi tak uvažoval, když jsi měl vážné problémy? Nebo ses bál, když jsi udělal nějakou chybu, aby se to rodiče nedozvěděli?

Čtrnáctiletý Harvey nedávno zkoušel kouřit marihuanu. Jeho rodiče si nedovedli představit, jak je jeho problém vážný. Harvey říká: „Bál jsem se o tom s nimi mluvit.“

Ano, dnes je obvyklé, že mladí mají nechuť svěřovat se svým rodičům. Při nedávném průzkumu 2 000 mladých lidí se zjistilo, že se mladí možná obracejí na své rodiče s otázkami týkajícími se školy, rodiny či povolání. Jedná-li se však o vážnější a citlivější náměty, jako například známosti nebo sex, jdou si pro radu ke svým přátelům. Jedna psycholožka, doktorka filozofie Jacqueline Smolarová, která se podílela na výše uvedeném průzkumu, vysvětlila: „Mladí vědí, že rodiče s nimi vždycky nebudou souhlasit, kdežto přátelé ano.“

Šel bys ty za svými rodiči, kdybys měl závažný problém nebo kdybys udělal něco nesprávného? Nebo se domníváš, že jsou tvoji rodiče beznadějně staromódní a že by ti nemohli porozumět ani ti poskytnout vedení a pomoc? Máš snad strach, že bys je zklamal? Ať se jedná o cokoli, jestliže své problémy před rodiči skrýváš, nevyřešíš je. Mohou se pouze zhoršit

Nezatajuj své chyby

Bible říká u Kazatele 7:20: „Není totiž na zemi žádný spravedlivý člověk, který stále činí dobro a nehřeší.“ Právě jako je obvyklé dělat chyby, stejně je také obtížné přiznat je. Zvláště tehdy, jestliže se jedná o něco vážného, například o lež, předmanželské pohlavní styky nebo kouření. Mladí lidé často mají strach, co se stane, dozvědí-li se to jejich rodiče. Rozmyslel sis však, co zaplatíš za to, jestliže své nesprávné jednání zatajíš?

Mladí, kteří se pokusí skrýt chybu, často trpí výčitkami zraněného svědomí. (Římanům 2:15) Jejich chyba se může stát ‚těžkým nákladem‘, který je příliš nesnadné unést, stejně jako to pociťoval žalmista staré doby. (Žalm 38:4; 38:5, „KB“) Mladé to potom téměř nevyhnutelně pohání, aby se dopustili dalších špatností lhaním a podváděním svých rodičů. To opět staví přehrady ve výměně myšlenek mezi nimi a rodiči. Rodiče jim nemohou pomoci.

Časem si navyknou zatajovat své problémy. Mladí se pak podobají lidem o nichž Bible říká, že jsou necitliví. (1. Timoteovi 4:2) Jejich srdce se tím „plně naklonilo k činění špatného“. (Kazatel 8:11) Tím se vážně naruší jejich vztah k Bohu.

Bible říká: „Kdo přikrývá své přestupky, nebude mít úspěch, ale tomu, kdo je vyznává a opouští, bude projeveno milosrdenství.“ (Přísloví 28:13) Povšimni si, že je zbytečné skrývat chybu; takové jednání nebude mít úspěch. Jeden mladý muž jménem Vince říká: „Později se to zjistí.“ A proč? Devatenáctiletá Betty to vysvětluje: „Jehova vidí úplně všechno.“ Časem se postará o to, aby špatnost byla odhalena.

Pak je tedy moudré, aby člověk vyznal svoji chybu. Nejprve hledej Jehovovo odpuštění tím, že mu vyznáš svou chybu v modlitbě. Žalmista říká: „Vylévejte před ním své srdce.“ (Žalm 62:8, 62:9, „KB“) To ti jistě ulehčí v útrapách svědomí. Přesto ta věc jen tak nezmizí ze světa. Snad se zeptáš: ‚Proč ne? Nestačí, že Bůh ví, jak toho lituji?‘

Vyhledávání kázně

Jistě nestačí, aby mladý člověk prostě vyznal svůj hřích Bohu. Bible vysvětluje: „Naslouchejte, synové, otcově kázni, a dávejte pozor, abyste poznali, co je porozumění.“ (Přísloví 4:1) Je pochopitelné, že máš z takové kázně možná strach. Pravděpodobně ti však chybí právě ta kázeň. I moudří lidé mnohokrát potřebují pokárat a ukáznit. Přísloví 9:8, 9 říká: „Napomeň moudrého, a bude tě milovat.“ Proč? „Stane se ještě moudřejším.“

Jestliže jsi jednal nemoudře a dostal ses do problémů, pak zřejmě potřebuješ kázeň mnohem víc než jindy. To znamená, že musíš mluvit se svými rodiči. Mají životní zkušenosti a často ti mohou pomoci překonat tvé chyby a již je neopakovat. Zejména tehdy, jestliže jsou to rodiče, kteří mají bázeň před Bohem. Opravdu není snadné přiznat se ke špatnému jednání. Jehova však říká mladým: „Cti svého otce a matku.“ (Efezanům 6:2) Jehova dal rodičům za úkol ukázňování. A jestliže rodiče vidí, že potřebuješ potrestat nebo v něčem omezit, dívej se na to jako na důkaz jejich lásky k tobě.

Ano, možná ti připadá těžké uvěřit, že v trestání je nějaká láska. Povšimni si však, že Přísloví 3:12 říká: „Koho Jehova miluje, toho napomíná tak, jako otec syna, v němž nalézá zalíbení.“ Oč skutečně lepší jsou rodiče, kteří se prostě o tebe nestarají.

Výhody

Přesto asi považuješ stále za obtížné uznat, že je cenné, když se necháš ukázňovat od svých rodičů za to, v čem jsi jednal nesprávně. Uvažuj také, jaké to má výhody. Jednak máš lepší pocit, když poctivě uznáš své chyby. Osmnáctiletý Chris říká: „Skutečně ti pomůže, když o tom mluvíš.“ A jiný mladistvý, David, vysvětluje: „Nemáš v sobě klid, dokud to v sobě tajíš.“

Vyjádříš-li svůj problém, osvobodí to tvou mysl od starosti. Betty, o níž jsme se již dříve zmínili, říká, že jednou věcí je uvědomit si, že Bůh ví o tvém provinění, „a nyní ještě musíš mít starost, aby se to nedověděli rodiče“. A dodává: „To je prostě příliš mnoho.“ Když však strhneš závoj tajemství, bude pro tebe snazší problém vyřešit.

Urovnáš-li své záležitosti s rodiči, můžeš také utvrdit své srdce a mysl v tom, co je správné. Chris nám dále připomíná: „Když o své chybě nemluvíš, vždycky bude lehčí ji zopakovat.“

Jeden mladý muž přesto poukazuje na zdánlivé obtíže: „Mladý člověk si myslí, že si zhorší vztah ke svým rodičům, když se na ně obrátí s nějakým problémem.“ Je pravda, že snad tvoji rodiče mají nejprve pocit bolesti a zklamání. Jestliže však za nimi přijdeš dobrovolně, a oni z tebe nemusejí dobývat pravdu, pravděpodobně uznají, že jsi k tomu musel nabrat velkou odvahu. Uvědomí si, jak je miluješ a vážíš si jich. Po delší době se možná i zvětší jejich důvěra k tobě. Víš, že rodiče obvykle chtějí věřit, že jejich děti mají dobré vlastnosti, které zvítězí nad špatností. Tvoje upřímnost jim dokáže, že máš takové dobré vlastnosti.

Také si vzpomeň, že důvěra musí být oboustranná. Ježíš řekl: „Přestaňte soudit, a rozhodně nebudete souzeni;... Jakou měrou totiž měříte vy, takovou budou na oplátku měřit vám.“ (Lukáš 6:37, 38) Do určité míry to možná platí i na tvé rodiče. Dokaž jim, že věříš v jejich lásku k tobě. Svěř se jim a žádej od nich vedení a pomoc, které ti jistě rádi poskytnou.

Nakonec uvažuj o tom, jaké výhody ti přináší, jestliže nasloucháš moudré radě svých rodičů. Někteří mladí lidé k tomu říkají:

„Moji rodiče vidí věci mnohem objektivněji než já, jestliže mám právě nějaké citové problémy.“

„Moji rodiče mi pomáhají najít další řešení problému.“

„Možná se musíš poněkud polepšit, aby se tě tvoji rodiče mohli zastat.“

Budeš-li tedy někdy mít vážný problém, neváhej a jdi na svými rodiči. Dej jim možnost, aby ti pomohli. Nezapomeň: To, co tvoji rodiče nevědí, jim možná neuškodí, ale nevědí-li o tom, může to nenapravitelně poškodit tebe. Svěř se tedy svým rodičům a získáš čisté svědomí, sebeúctu a pokoj mysli.

Mysli také na to, že nic není tajné „očím toho, jemuž máme skládat účty“. (Hebrejcům 4:13) A vědomí, že Jehova ví všechno, ti možná trochu usnadní, abys to pověděl svým rodičům. I oni se mají o tom dovědět.2