Čáp — věrný druh

Od dopisovatele „Probuďte se!“ ze Španělska

ČÁP — podle tradice posel jara a nositel novorozeňat a štěstí — má již dávno své místo v bájích i v náklonnosti člověka. Jeho vznešený let, jeho obliba lidských usedlostí a jeho užitečná úloha v boji proti škůdcům zemědělství, to vše přispělo k jeho oblibě.

Jeho nejoblíbenější vlastností je však zřejmě věrnost — věrnost ke svému hnízdu, do nějž se každý rok vrací, a věrná oddanost partnerovi, s nímž tvoří celoživotní svazek. Není tedy zbytečné, že jeho hebrejské jméno znamená „věrně oddaný“ nebo „někdo s milující laskavostí“. Podle talmudu je to tvor, který se vyznačuje láskyplným chováním ke svému partnerovi.

V Holandsku byl čáp díky své dobré pověsti před téměř dvěma sty lety chráněným druhem a ochočené čápy prý bylo vidět v Haagu, jak se procházejí na rybím trhu. Čáp se později stal národním ptákem Německa. A dnes v mnoha evropských městech pokládají na střechy plošiny, které zvou tyto přátelské ptáky, aby se na nich uhnízdili. Čápi jsou vítaní sousedé.

Přílet a odlet

Někteří evropští čápi přezimují v západní Africe na jihu Sahary, ale jiní cestují dále až do jižní Afriky. Svou dlouhou cestu na jih nastupují v srpnu. Nejsou to žádní zdatní letci, a proto cestují po etapách. Raději táhnou ve skupinách, které se liší počtem, a často se před odletem spojí všichni čápi z celého kraje. Ke svým hnízdům se vracejí v únoru nebo v březnu a patří mezi první tažné ptáky, kteří letí zpátky na sever.

Čápi při svém tahu vzbuzují pozornost svou velikostí — mají rozpětí křídel asi dva metry — i svou spolehlivostí. Přesně na jaře a na podzim se objevují velká hejna v Palestině. Před více než 2 500 lety na to poukázal prorok Jeremjáš, když přesně popsal čápa jako ptáka, který ‚dodržuje čas svého příletu‘. — Jeremjáš 8:7, Ekumenický překlad.

Vzdálenost, kterou čápi každý rok urazí, a v mnoha případech je to téměř 20 000 kilometrů, je pozoruhodná, zejména, když bereme v úvahu, že většinu cest plachtí. Stejně jako velcí dravci spoléhají na stoupající proudy teplého vzduchu, aby se dostali do výšky. Pak využívají svá široká křídla, na nichž úspěšně na velkých úsecích plachtí a jen zřídka jimi mávají.

Zvláštností tahu čápů je jejich přelet přes Středozemní moře. Neradi létají přes vodu, protože tam nejsou stoupající proudy teplého vzduchu. Takže každý rok v srpnu se shromáždí tisíce čápů na dvou místech, kde je vzdálenost přes vodu nejkratší (u Gibraltarského průlivu a u Bosporu). Překvapující je to, že je ani tolik neděsí dlouhá cesta přes poušť Saharu jako pouhých 14 kilometrů přes mořskou úžinu oddělující Španělsko od Afriky, kterou přelétávají až pět hodin.

Pozoruhodné hnízdo

Čápi mají nejraději hnízda na vysokých místech, například na vrcholcích vysokých stromů, i když se mnohdy spokojí s jejich novodobými protějšky, sloupy elektrického vedení. V biblických dobách si rádi stavěli své „domy“ na jalovcích. — Žalm 104:17.

Po staletí však nejoblíbenějšími místy pro jejich hnízdiště byly vrcholky střech, věže kostelů a komíny po celé Evropě. Samci i samice trpělivě staví hnízdo velice pozoruhodné konstrukce, které často vypadá tak, jakoby se každou chvíli mělo zřítit se svého vyvýšeného místa. Ale zdání klame, a velká hnízda se jen zřídka uvolní i při nejprudší bouři. Hnízda jsou tak trvanlivá, že čápi každý rok po svém návratu stráví jen asi týden drobnými opravami svého domova.

Tuto opravu, k níž patří přidávání větví a dalšího materiálu, provádějí obvykle oba čápi ihned po příletu ze svého zimního pobytu. A tyto opravy posléze způsobují i zánik hnízda. Hnízdo se prostě zhroutí svou vlastní vahou, protože je pak i dva metry vysoké a v průměru měří metr i více.

Tak jako se rodiče každé jaro vracejí ke svému hnízdu, i jejich mladí se pokoušejí najít sídlo pokud možno poblíž místa, kde se vylíhli. Některé staré budovy tedy na sobě nesou tucet i více ohromných hnízd, jež jsou obydlena potomky původního páru.

Nynější špatná situace čápů

I když se mnoho evropských měst snaží, aby se u nich čápi cítili dobře, přesto je jejich budoucnost chmurná. V minulém století bylo ve Švýcarsku asi 500 hnízd, ale nyní jich tam zbyla jen hrstka. Podobně smutný obraz se naskýtá ve Švédsku, Holandsku, Dánsku a v Německu, kde jejich počet znepokojivě klesá. Ve Španělsku, kde jsou čápi ještě běžně vidět, se za deset let zmenšil počet obydlených hnízd o polovinu. Celá evropská čapí populace se nyní odhaduje pouze na 10 000 až 20 000 párů. Co se děje s ptáky, kteří jsou člověku nejmilejší?

Zřejmě v tom hraje svou roli mnoho činitelů, ale většina z nich souvisí s tím, jak člověk ničí své životní prostředí. Na svých zimních základnách v Africe jsou čápi často loveni a zabíjeni na jídlo. Je to ekologická katastrofa, protože čápi tráví zimní měsíce polykáním rojů kobylek, které těžce poškozují velmi důležitou úrodu v Africe. A v Evropě vychovají čápi jen málo mladých, protože rozšířeným používáním pesticidů mají neoplodněná vejce a ztrácejí zdroje potravy. Kromě toho je pro mnoho velkých ptáků smrtelným nebezpečím elektrické vedení a o smrt mnoha dalších se zaslouží bez výběru střílející lovci.

Ochránci přírody se sice snaží čápa chránit, ale úspěšný program ochrany závisí na spolupráci mnoha zemí, což není snadné. Ti, kteří milují Boží stvoření, doufají, že nikdy nedojde k tomu, že by z oblohy zmizela majestátní křídla čápů a že by již nikdy tento přívětivý a věrný pták neohlašoval příchod jara.

[Rámeček na straně 16]

Čápi a malé děti

Po staletí říkali lidé svým dětem, že malé děti nosí čápi, a čápi mají i dnes přední místo na pohlednicích s přáním k narození dítěte. Odkud pochází tato historka?

Tato myšlenka má zřejmě základ ve dvou legendách. Před dávnými lety lidé pozorovali, že čápi se jakoby zázrakem objevují každý rok ve stejnou dobu. Někteří si mysleli, že se v zimních měsících zdržují v Egyptě, tam se mění v muže, a na jaře se znovu stávají ptáky. (To vysvětluje jejich příchylnost k lidským příbytkům.)

Lidé také viděli, že čápi tráví většinu dne sháněním potravy v bažinách, o nichž se říkalo, že tam přebývají duše novorozenců. Protože čápi jsou velmi starostliví rodiče, nepotřebovali lidé příliš mnoho fantazie, aby si spojili skutečnost a smyšlenku a vytvořili historku o tom, že malé děti nosí čáp.

[Obrázek na straně 14]

[Obrázek na stranách 16 a 17]

[Podpisek obrázku na straně 15]

Godo-Foto

[Podpisek obrázku na straně 16]

Godo-Foto