Kdo hubí deštné pralesy?

TATO otázka je často kladena obviněným chudým lidem na světě. Po celá staletí obdělávali zemědělci v tropických oblastech půdu tím, že posekali a vypálili porosty. Posekají a vypálí kousek lesa a buď před vypálením nebo po něm zasejí plodiny. Popel z pralesa slouží jako výživa pro plodiny.

Tento druh hospodaření již dávno odhalil překvapující pravdu o tropických deštných pralesech. Asi 95 procent z nich roste na velmi chudých půdách. Prales zpracovává výživné látky tak rychle, že jsou nejvíce ve stromech a nadzemní vegetaci, chráněny před dešti, které by je mohly z půdy odplavit. Deštný prales proto výborně vyhovuje svému životnímu prostředí. To však není tak úplně dobré pro zemědělce.

Nepříznivá situace chudých

Příliš brzy odnášejí deště výživné látky popela z vypáleného lesa. Pomalu se z hospodaření stává zlý sen. Jeden chudý brazilský rolník to vyjádřil takto: „První rok jsem stromy posekal a zapálil. V popelu vyrostly plodiny vysoké a sladké a všichni jsme si mysleli, že se to konečně podařilo. . . Ale pak se věci změnily k horšímu. Půda se stává stále sušší a nedaří se tam ničemu jinému než plevelu. . . A co škodlivý hmyz? Nikdy jsem dosud neviděl tolik druhů. . . Právě jsme přišli na mizinu.“

Dříve by rolník jednoduše pokácel nové plochy lesa a starý pozemek by nechal ležet ladem. Až by byl jednou zase prales na dřívějším místě, mohl by být opět celý vykácen. Aby se to však mohlo uskutečnit, vyčištěné plochy musí být obklopeny původním pralesem, aby hmyz, ptáci a živočichové mohli semena rozptýlit a opylit nové mladé stromky. To však vyžaduje čas.

Situaci rovněž změnila populační exploze. Zemědělci se shlukují dohromady, a tak se stále zkracuje doba, kdy půda leží ladem. Kočovní rolníci často vyčerpají svůj pozemek během několika let a stěhují se dále do pralesa, který vypalují podél jeho širokého předního okraje.

Ještě další činitel ztěžuje situaci. Na dvě třetiny lidí v méně vyspělých zemích je závislých na dřevu jako palivu k vaření a topení. Více než miliarda lidí může uspokojit své potřeby paliva pouze tím, že poseká topné dřevo, a to rychleji, než může opět dorůst.

Hlubší příčiny

Jak snadné je svést vinu na chudé. Podle ekologů Jamese D.  Nationse a Daniela I. Komera je to podobné, jako kdybychom „obviňovali vojáky, že působí války“. Dodávají: „Jsou jen bezvýznamnými figurkami v generálním plánu. Aby člověk pochopil roli osadníka v odlesňování, musí si položit otázku, proč vůbec přišly tyto rodiny do deštného pralesa. Odpověď je nasnadě: protože jinde pro ně není žádná půda.“

V jedné tropické zemi mají jen dvě procenta majitelů půdy ve vlastnictví na 72 procent půdy, zatímco na 83 procent zemědělských rodin buď nemá na obživu dostatek půdy nebo nemají vůbec žádnou. Tento typický obraz se objevuje v různém rozsahu po celé zeměkouli. Obrovské rozlohy v soukromém vlastnictví jsou využívány nikoliv k obživě místních obyvatel, ale k pěstování vývozních plodin, prodávaných bohatým zemím v mírném pásmu.

Těžba dřeva je dalším nechvalně známým viníkem. Těžba dřeva, kromě přímého poškozování pralesa, činí deštné pralesy více zranitelnými vůči požárům a lidem. Do panenského pralesa vedou cesty na svážení klád vytvořené buldozerem, a ty otvírají tak přístup skupinám zemědělských přistěhovalců.

A když farmy přestanou prosperovat, což se často stává, půdu vykoupí chovatelé dobytka a přemění ji v pastviny pro dobytek. To je běžným jevem zejména v Jižní a Střední Americe. Většina hovězího dobytka se vyváží do bohatších zemí. Domácí kočka ve Spojených státech sní za rok průměrně více hovězího masa, než průměrný člověk ve Střední Americe.

Konec konců jsou to vyspělé země, které ničení tropických deštných pralesů financují, aby ukojily svou nenasytnou chtivost. Z tropických oblastí se dychtivě vykupuje exotické dřevo, zemědělské plodiny a hovězí maso, a to vše vyžaduje odstranění nebo ničení pralesa. Americká a evropská honba po kokainu měla za následek vymýcení statisíců hektarů deštného pralesa v Peru a tak uvolnila cestu pro výnosné pěstování koky.

Zisky, které přinášejí trpké ovoce

Odlesňováni aktivně podporuje mnoho vlád. Umožňují nižší daně pro chovatele dobytka, dřevařské společnosti a hospodaření na vývoz. Některé státy poskytnou zemědělci kousek pozemku, jestliže ho „zušlechtí“ tím, že ho vyčistí od pralesa. Jedna země v jihovýchodní Asii dopravila na milióny kočovných farmářů do svých odlehlých deštných pralesů.

Taková politika je obhajována tím, že prales je používán na podporu chudých nebo podporu hroutící se ekonomiky. Jak ale vidí kritikové, i tyto krátkodobé výtěžky jsou klamné. Například půda, která byla nehostinná pro zemědělce, zřejmě nebude přátelštější ani k chovatelům dobytka. Ranče jsou obyčejně opouštěny po deseti letech.

Dřevařský průmysl na tom často není lépe.a Světová banka odhaduje, že zásoby více než dvaceti zemí z třiatřiceti, které v současné době vyvážejí své tropické dřevo, budou vyčerpány během deseti let. Thajsko bylo odlesněno takovým drastickým způsobem, že muselo zákonem zakázat jakoukoli těžbu dřeva. Odhaduje se, že někdy v polovině devadesátých let 20. století budou pralesy na Filipínách úplně vykáceny.

Nejsmutnější ironií je však to, že podle výsledků studií může být neporušený deštný prales větším přínosem, jestliže se sklidí jeho produkty, jako například ovoce a kaučuk. Ano, z toho je větší výtěžek, než jaký přináší zemědělství, chov dobytka nebo těžba dřeva. Přesto však ničení pralesa pokračuje dál.

Zeměkoule nemůže snášet takové zacházení navždy. Jak to vyjadřuje kniha Saving the Tropical Forests: „Pokud budeme pokračovat v likvidaci současným tempem, otázkou nebude, zda prales zmizí, ale kdy zmizí.“ Utrpěl by však škodu celý svět, kdyby byly zničeny všechny deštné pralesy?

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 16]

Činitelé odlesňování

Záplavy způsobené přehradami

Získávání půdy kácením a vypalováním

Chov dobytka

Procesy při těžbě dřeva