Mladí lidé se ptají . . .

Jsem připraven dát se pokřtít?

Milá Společnosti Strážná věž,

jmenuji se Sharon a je mi třináct let. Přemýšlím, zda jsem připravená na křest. Myslím, že ano, ale pořád si nejsem jistá. Určitě o tom uvažují i jiní mladí křesťané. Mohli byste, prosím, napsat článek, který by mi to ujasnil?

SHARON má pravdu. O křtu opravdu uvažuje mnoho bohabojných lidí. U svědků Jehovových si mladí uvědomují, že každý se musí sám rozhodnout sloužit Bohu, že za nás nemohou rozhodovat rodiče. Uvědomují si také, že Ježíš Kristus přikázal svým následovníkům, aby symbolizovali svou oddanost Bohu křtem ve vodě. — Matouš 28:19, 20.

Učinit veřejné prohlášení jako oddaný Boží služebník je velká odpovědnost. Jistě bys to nechtěl uspěchat, jen aby ses líbil přátelům nebo rodičům. Ke křtu by tě navíc neměl nikdo nutit. (Žalm 110:3) Ježíš však všem radil, aby ‚počítali náklady‘ toho, co znamená být jeho učedníkem. (Lukáš 14:28) To neznamená, že bys měl zvažovat, zda se chceš stát Kristovým učedníkem nebo ne. To je jasně to pravé, co bys měl udělat. Měl by sis však plně uvědomit, co všechno znamená být svědkem Jehovy.a Potom by ses měl rozhodnout, zda jsi skutečně připraven vzít na sebe tuto odpovědnost. — Srovnej Přísloví 20:25.

‚Jsem dost starý?‘

S přibýváním let mívají dospívající pocit, že mají právo na jisté přednosti a odpovědnosti. Pohotově se nabízejí, že budou řídit rodinné auto, dožadují se, aby si směli vzít po škole nějaké zaměstnání, chtějí mít vlastní peníze na útratu. Ale když jde o křest, mnoho mladých se vymlouvá, že jsou příliš mladí nebo že nejsou připravení na tu odpovědnost. Mladý Andre říká: „Hodně mladých čeká s křtem do sedmnácti nebo do osmnácti, což je trochu pozdě.“ Proč? „Protože už dávno předtím jsou dost staří na to, aby se sami rozhodovali v jiných věcech.“

Ano, samotná skutečnost, že ti ještě není dvacet, není omluvou pro to, abys ‚kulhal na dvou různých názorech‘, ani to není platný důvod pro to, abys nezaujal postoj jako křesťan. (1. Královská 18:21) „Pamatuj tedy na svého vznešeného stvořitele ve dnech svého jinošství,“ nabádá Bible. (Kazatel 12:1) Prorok Samuel například začal sloužit Jehovovi ve velmi útlém věku. (1. Samuelova 3:1–18; 12:2) I žalmista David mohl říci: „Jsi má naděje, svrchovaný Pane Jehovo, má důvěra od mého mládí.“ — Žalm 71:5.

Podobně se dnes tisíce křesťanských mladých — někteří mladší deseti let — prokázaly dostatečně odpovědné na to, aby se oddaly službě Bohu. Jistě, některým dospívajícím schází serióznost, jsou příliš nezodpovědní a citově nezralí na to, aby učinili tak dalekosáhlé rozhodnutí, jako je křest. (Přísloví 22:15) Platí to však ve tvém případě? (V tomto ohledu ti jistě mnoho řeknou rodiče.) Bůh přece neočekává, že dospívající bude mít zralost čtyřicátníka. Dobře ví, že podléháš „žádostem, které jsou vlastní mládí“. (2. Timoteovi 2:22) Jestliže jsi však dost starý na to, abys byl v rozumné míře vážný a odpovědný, velmi pravděpodobně jsi dost starý na to, abys uvažoval o kroku oddanosti. Měl by sis však položit jiné otázky.

‚Nabyl jsem dostatečné poznání?‘

V knize The Adolescent píše F. Philip Rice, že „mělká, naivní představa o náboženství často neobstojí před útokem a zkouškou“. Ale: „Jsou patrné náznaky, že dnešní mládež je žalostně nepoučená. Průzkum biblických znalostí protestantských i židovských studentů druhého ročníku univerzit odhalil skutečnou neznalost Starého i Nového zákona.“

To by nemělo platit o tom, kdo se dává pokřtít. Člověk musí nejdřív ‚přijímat poznání‘, aby byl učedníkem čili učeným. (Jan 17:3; Matouš 28:19) Nebylo by tedy rozumné očekávat, že před křtem budeš znát alespoň „základní věci Božích svatých prohlášení“? (Hebrejcům 5:12) K tomu by patřilo vědět, co učí Bible o duši, stavu mrtvých, posvěcování Božího jména, království a výkupném.

Jistě něco víš o Bibli jen z toho, jak chodíš s rodiči na křesťanská shromáždění. Ale takto získané poznání může být povrchní a asi „neobstojí před útokem a zkouškou“. Musíš být schopen dát druhým „důvod pro naději, která je [v tobě]“. — 1. Petra 3:15.

Terry říká, že věřila biblickým pravdám. Přesto přiznává: „Nikdy jsem se sama neujišťovala tím, že bych kladla vlastní otázky a pak na ně odpovídala. Nedávno jsem to začala dělat.“ K čemu vedl takový program biblického studia? „Má víra roste a zjišťuji, že nyní dovedu s lidmi mluvit s opravdovým přesvědčením. Říkám všem mladým svědkům, aby se nebáli ptát se sami sebe, zda je to pravda. Zjistěte to! Bádejte, studujte. ‚Přesvědčte se o všem.‘ Potom budete schopní oddat se Jehovovi celým srdcem.“ — 1. Tesaloničanům 5:21.

Být „činiteli slova“

Musíme však být „činiteli slova, a ne pouze posluchači“. (Jakub 1:22) Nemůžeš jít ke křtu a přitom ‚schovávat, co jsi‘, tím, že tajíš vážné prohřešky. (Žalm 26:4) K takovým prohřeškům patří sexuální nemravnost, opilství, užívání drog nebo kterýkoli z hříchů, o nichž se mluví v 1. Korinťanům 6:9, 10. Jestliže jsi měl v těchto věcech problémy, neměl bys s pomocí rodičů zařídit, aby s tebou pohovořili někteří křesťanští starší? Můžeš si být jistý, že dostaneš laskavou pomoc. — Jakub 5:14, 15.

Možná, že je také třeba něco změnit na tvém chování k rodičům nebo na tom, jak se díváš na rady přicházející od křesťanských starších, ba i na tom, jak si vybíráš přátele. (Přísloví 6:20; 13:20; 1. Korinťanům 15:33; Hebrejcům 13:17) Takové změny nemusí být snadné, ale Přísloví 11:19 nám připomíná: „Kdo se pevně zastává spravedlnosti, má vyhlídku na život, ale kdo se honí za tím, co je špatné, má vyhlídku na vlastní smrt.“

Vyžaduje však od tebe Jehova dokonalost? Vůbec ne. „Kdo může říci: ‚Očistil jsem své srdce; byl jsem očištěn od svého hříchu‘?“ ptá se Přísloví 20:9. Protože jsme nedokonalí, pořád jsme náchylní k chybám. Ale díky Kristovu výkupnému můžeme zůstat v dobrém postavení před Bohem. (1. Jana 2:1, 2) Například mladý člověk, který tvrdě bojuje se špatným návykem, jako je třeba nečistý zvyk masturbace, se nemusí domnívat, že je nutně nezpůsobilý ke křtu.b Ano, usilovným vzdorováním nespravedlnosti může člověk rozradostnit Jehovovo srdce! — Přísloví 27:11.

‚Udělal jsem si z Boha přítele?‘

Snad nejkritičtější otázka však je tvůj vztah k Bohu. Pamatuj: neoddáváš se nějaké práci ani věci, ba ani organizaci, ale samotnému Bohu. Zdá se ti Bůh abstraktní, vzdálený, nebo jsi ho poznal a zamiloval sis ho jako osobu? (2. Mojžíšova 34:6, 7) V tom případě zjistíš, že s ním často rozmlouváš, ne mechanicky, ale ze srdce. — Žalm 62:8; 62:9, KB.

Zjistíš také, že tě to vlastně nutí mluvit s druhými o Bohu. (Srovnej 2. Korinťanům 5:14.) Přísloví 15:7 říká: „Rty moudrých stále rozptylují poznání.“ Děláš to tím, že pravidelně kážeš druhým, nebo připouštíš, aby ti rekreace, zábava nebo i lenost bránily pomáhat druhým poznat Boha? — Přísloví 19:24.

Ano, má-li mít křest smysl, Bůh musí být tvým nejbližším přítelem. (Srovnej Jakuba 2:23.) Pokud to tak ještě není, tak to není chyba Boha, protože on vřele zve všechny, aby ho hledali. (Skutky 17:27) A když vytrváš v osobním studiu, v modlitbách a společenství s jeho lidem, časem se začneš cítit Bohu bližší. (Římanům 12:12; 1. Timoteovi 4:15; Hebrejcům 10:24, 25) Přirozeným výsledkem takového ‚přiblížení se Bohu‘ bude křest. — Jakub 4:8.

Zamysli se například nad mladou Cindy. Píše: „Ve čtrnácti jsem se dala pokřtít. Vím, jaké to je zdráhat se před tím, ale chtěla bych říci, že je to nejbáječnější věc, kterou můžeš udělat. Jen si představ: vědět, že tě Jehova schválil a že ‚tě rozhodně nikdy neopustí ani nezanechá‘! (Hebrejcům 13:5) Kdyby se mě někdo zeptal, zda by se měl oddat Jehovovi, řeknu ano! Ale nedělej to proto, aby ses líbil někomu jinému. Udělej to, protože chceš.“

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 29]

Mnozí mladí lidé splňují předpoklady pro křest. Patříš k nim?