Mladí lidé se ptají . . .

Kdy mi rodiče dovolí se líčit?

Probuďte se!: „V kolika letech by se mělo dívce dovolit, aby se líčila?

Juliea: Řekla bych ve třinácti.

Probuďte se!: Proč?

Julie: Nevím.

Probuďte se!: Ve dvanácti je na to moc mladá?

Julie: Jo.

Probuďte se!: Ale ve třinácti je už dost stará?

Julie: Jo.

Sallie: Myslím, že když se holka umí dobře nalíčit a nevypadá jako z rockové skupiny nebo tak nějak, mělo by se jí to dovolit.

John: Myslím, že by se měly líčit, jen když bez toho nevypadají dobře.

Gloria: Ano, líčení pomáhá, aby vynikly přirozené rysy.

Larry: Ale proč chce někdo ve třinácti, aby jeho rysy vynikly? To přece ještě nemusí! Myslím, že by se holky měly líčit až tak v osmnácti.“

VE Spojených státech vydávají mladiství ročně na krášlící prostředky a kosmetiku přes pět miliard dolarů. Je tedy celkem pochopitelné, jestliže si myslíš, že máš také právo používat rtěnku, růž nebo oční stíny, když si to přeješ. Ale rodiče to možná vidí docela jinak.

„Když mi bylo třináct, zeptala jsem se maminky, jestli se mohu líčit,“ vzpomíná sedmnáctiletá Nina. Řekla mi: „Nino, teď to nepotřebuješ.“ Podobně reagovali rodiče mladé Shelly. „Prosila jsem je o dovolení, když mi bylo asi třináct, a řekli mi, že musím počkat do patnácti. Ptala jsem se: ‚Proč?‘“

Proč je líčení pro dívky důležité

Jak ukazuje úvodní rozhovor, i mezi dospívajícími se názory na to velmi různí. Není tedy divu, že si v tom možná těžko rozumíš s rodiči. Přesto se ti může zdát jednoznačné zamítnutí rodičů nerozumně přísné. „Když se podíváte na holky ve škole,“ vzpomíná mladá žena jménem Monika, „líčí se všechny.“ Možná, že se také ptáš, proč se může líčit maminka a ty ne. Kromě toho dospíváš a je pro tebe stále důležitější, jak vypadáš.

Puberta vyvolává změny ve tvé výšce, váze a vzhledu. Kniha The Secret of a Good Life With Your Teenager říká: „Tyto proměny působí, že [mladiství] mají větší starost o svou přitažlivost než kdy dříve. . . Chtějí také dokazovat svou sexuální příslušnost. Chtějí působit žensky nebo mužně.“ Nebo jak to říká jedna spisovatelka, chceš „začít utvářet svůj vlastní styl. . . [který] vyjadřuje právě tebe tak, jak se sobě nejvíc líbíš a jak si nejlíp vyhovuješ“. — Changing Bodies, Changing Lives od Ruth Bellové.

Pro mnoho dívek je líčení jeden způsob, jak prosadit takový individuální styl a cítit se víc žensky nebo přitažlivě. „Když jsem nalíčená, mám větší sebedůvěru,“ vysvětlila jedna dospívající dívka. Už citovaná Nina dodává: „Hezkých děvčat je hodně, a když se nalíčím, cítím se líp.“

Líčení je také určitý rituál na cestě k dospělosti. Jedna dospívající to vyjádřila: „Nechceš, aby tě pořád měli za děcko.“ Některé dívky doufají, že jim dospělejší věk zajistí větší úctu — nebo že snad upoutají starší chlapce. Pro jiné je líčení prostě způsob, jak zapadnout mezi vrstevníky. Diana říká: „Čím starší vypadáš, tím větší jsi podle ostatních kočka.“

Ale mnoho mladistvých se chce líčit z čistě praktických důvodů: aby vyrovnaly nestejné zbarvení pleti, zakryly pleťové vady nebo jizvu, zdůraznily přitažlivé rysy nebo ztlumily ty méně přitažlivé. Přesto může prosba, aby se směly líčit, vyvolat rodinný spor. Proč reagují rodiče často tak negativně?

Proč asi říkají ne

Je pravda, že se rodiče někdy těžce vyrovnávají s tím, že jejich děti rostou. Někteří je tedy drží trochu příliš zkrátka. Ale většina rodičů prostě chce pro své děti to nejlepší. Proto Bible nabádá: „Naslouchejte, synové, otcově kázni, a dávejte pozor, abyste poznali, co je porozumění.“ (Přísloví 4:1) Tvoji rodiče možná nedovedou své pocity dobře vyjádřit. („Rodiče mě nenechali nosit maskaru,“ vzpomíná jedna dospívající dívka, „ale neřekli mi proč.“) Pravděpodobně mají dobrý důvod cítit nelibost.

Myslíš si možná, že líčit se je nějaké právo, něco, co je ti automaticky uděleno, když dosáhneš nějakého „magického věku“, třeba třinácti. Ale novinářka Elizabeth Winshipová poukazuje: „Není žádné pravidlo ohledně přesného věku, kdy je přípustné líčení. Záleží na rodinných a společenských tradicích.“ Tvoji rodiče se možná domnívají, že kdyby ses líčila, lidé v okolí nebo spolukřesťané by se pohoršovali. Tvoji rodiče v tom budou zvlášť starostliví, jestliže jsou svědky Jehovovými, protože nebudou chtít, aby tvůj vzhled odváděl pozornost od tvé křesťanské služby. — 2. Korinťanům 6:3.

Rodiče také mohou soudit, že líčit se je ve tvém věku prostě zbytečné a nevhodné. Mládí má konečně svou vlastní krásu, slávu, která rychle pomíjí. (Žalm 90:10; Přísloví 20:29) Uvažují snad: ‚Proč by měla zastírat nebo měnit svůj mladistvý vzhled?‘

Rodiče také možná vědí z vlastní zkušenosti, jak klamavé mohou být „žádosti, které jsou vlastní mládí“. (2. Timoteovi 2:22) Snad se dokonce bojí, abys nezopakovala některé chyby, které sami v mládí udělali, a chtějí tě ochránit. Jedna mladistvá vzpomíná: „Maminka se začala líčit hrozně mladá. Byla strašně divoká, nosila minisukně a hory líčidla. Nechtěla, abych byla taky taková.“

Lehká žena se z tebe nestane, jen protože si namaluješ ústa. Ale právem se mohou obávat, že tě nalíčení může vystavit tlakům, na jaké nejsi připravená. Ruth Bellová cituje otce dvou dospívajících dívek: „Je to vzrušující vidět, jak se děti mění v dospělé. . . Ale když se na ně dívám a vidím své malé holčičky, když si říkám: ‚Jsou to moje děti a stávají se z nich dospělé a budou se muset vyrovnávat s vnějším světem a já je nebudu moci chránit‘, potom se rozcitlivím. . . Tenhle svět je drsný a může jim ublížit.“

Vypadat dospěle je jedna věc, ale jednat dospěle a vyrovnávat se s tlaky, které působí na dospělé, může být něco docela jiného. Jsi skutečně připravená na pozornost starších dospívajících chlapců — nebo ještě starších mužů —, kterou bys mohla vzbudit, kdybys díky nalíčení vypadala starší než ve skutečnosti jsi? — Srovnej 1. Mojžíšovu 34:1, 2.

Vyřešit situaci co nejlépe

Když to všechno uvážíš, třeba si dál myslíš, že jsi zralá na to, aby ses líčila, a snad také jsi. Co bys měla dělat? Jedna dospívající dívka přiznala: „Prostě jsem začala. Vzala jsem si trochu očních stínů a maminka usoudila, že to vypadá dobře.“ Ale líčit se bez dovolení je riskantní. Přísloví 13:10 varuje: „Opovážlivostí člověk vyvolává pouze zápas.“ Jedna dívka připustila: „Věděla jsem, že by se rodiče rozzuřili, kdybych prostě najednou přišla nalíčená.“ Co tedy můžeš dělat? Biblický verš pokračuje: „Ale u těch, kteří se spolu radí, je moudrost.“

Ano, zvol si „pravý čas“, abys o těch věcech promluvila s rodiči. (Přísloví 25:11) Klidně vysvětli, co si o tom myslíš. Vysvětli, proč je to pro tebe důležité, a přesně vyjádři svůj názor. Ujisti je, že nechceš vypadat módně ani výstředně a že si ceníš jejich názoru a úsudku. Třeba změní názor nebo ti aspoň vyjdou na půl cesty vstříc.

Na druhé straně mohou právem dojít k závěru, že na líčení nejsi prostě zralá. Ale to není konec světa. Udělej pro svůj vzhled, co se dá za těchto okolností. Například patřičná péče o pleť může omezit kožní problémy na minimum. „Jestliže máš vyrážku,“ radí kosmetická poradkyně Jane Parks-McKayová, „odpoutej od ní pozornost tím, že. . . si oblékneš něco, v čem vypadáš skvěle — cokoli, co odpoutá pozornost od toho negativního.“ Dobré držení těla, manikúra, čisté, lesklé vlasy — to vše ti pomůže, abys vypadala co nejlépe i bez nalíčení.

Ale co když ti rodiče dovolí, aby ses líčila? O správném použití líčidla bude mluvit některý příští článek.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 23]

„Chodí nalíčená. Kdy budu smět já?“