Výzkumy na zvířatech — požehnání, nebo prokletí?

PATŘÍTE-LI mezi mnoho miliónů osob, které poprvé vdechly dech života kolem počátku tohoto století, víte možná, že délka vašeho života daleko přesáhla očekávání vašich rodičů a lékaře nebo porodní asistentky, kteří vás přivedli na svět. Jestliže jste se narodil ve Spojených státech, Kanadě nebo Evropě, v roce 1900 jste měl vyhlídku na průměrných 47 let života. V jiných zemích byly vyhlídky ještě menší. Dnes je v mnoha zemích průměrný věk přes 70 let.

Bez ohledu na věk žijete v době paradoxů. Vaši prarodiče nebo praprarodiče byli svědky neovladatelného působení četných nemocí, jež hubily jejich generaci. Například neštovice připravovaly ročně o život nespočetné tisíce lidí a další milióny nadosmrti zjizvily. Chřipky si vybíraly svou daň — jediná epidemie usmrtila během jednoho roku (1918–19) 20 miliónů lidí. Po první světové válce zabila v Rusku epidemie tyfu tři milióny lidí. Během druhé světové války se epidemie tyfu vyskytly v mnoha jiných zemích. Odhaduje se, že z každé stovky lidí, nakažené během epidemie, zemřelo dvacet pět lidí.

Strašlivá dětská obrna, později nazývaná poliomyelitis, snižovala světovou populaci o 30 000 osob ročně a mrzačila tisíce jiných, především dětí. Nejedno malé dítě nepřežilo první srážku s tyfovou horečkou nebo záškrtem, spálou nebo spalničkami, černým kašlem nebo zápalem plic. Výčet se zdá nekonečný. Z každých stotisíc dětí narozených v roce 1915 v průměru 10 000 zemřelo do jednoho roku. Nádory na mozku se nedaly operovat. Schopnost otevřít ucpané tepny byla neznámá. Lékaři nemohli zachránit oběti infarktu a rakovina znamenala jistou smrt.

Navzdory smrtícím ranám, které soužily svět od počátku století a již dříve, se dnes lidský věk prodloužil asi o 25 let. V mnoha částech světa má tedy dnes narozené dítě vyhlídku asi na 70 let života.

Cena, která se platí za záchranu života

Většina dnes žijících mladých lidí naštěstí unikla mnoha smrtelným chorobám, které zavinily časný odchod mnoha jejich předků. Ale asi je nepotěší vědomí, že mnoho chlupatých přátel člověka — psů, koček, králíků, opic a jiných — bylo obětováno pro věc medicíny, ‚aby dnes mohlo vést lidstvo delší a zdravější život‘, jak říkají vědci.

Téměř všechny choroby, které byly v tomto století vymýceny nebo zvládnuty — obrna, záškrt, příušnice, spalničky, zarděnky, neštovice a jiné —, byly přemoženy za pomoci výzkumu na zvířatech. Anestetika a analgetika, nitrožilní výživa a medikace, ozařování a chemoterapie při rakovině, to vše se zkoušelo nejprve na zvířatech, a tak se prokazovala jejich účinnost. A to je jen několik příkladů.

„V moderní medicíně neexistuje prakticky žádný významný léčebný postup, který by bylo možno vyvinout bez pokusů na zvířatech,“ řekl známý neurolog dr. Robert J. White. „Práce se psy a jinými zvířaty vedla k objevu inzulínu a zvládnutí cukrovky, operacím srdce, srdečnímu pacemakeru a celé oblasti transplantace orgánů. Obrna byla ve Spojených státech téměř úplně vymýcena preventivním očkováním zdokonaleným na opicích. Prací se zvířaty zvýšili výzkumníci počet vyléčených dětí s akutní lymfocytovou leukémií ze čtyř procent v roce 1965 na dnešních 70 procent,“ řekl tentýž lékař.

Úlohu výzkumu na zvířatech potvrzuje bývalý laboratorní asistent Harold Pierson, který pracoval s dr. F. Robbinsem na univerzitě Western Reserve v Clevelandu, Ohio. Sdělil časopisu Probuďte se!, že jejich program objevit orální vakcínu na obrnu zahrnoval používaní opičích ledvin. Tkáň jedné ledviny bylo možno použít na tisíce zkoušek. Vysvětlil: „Opice byly chovány v humánních podmínkách, při operaci byly vždy anestetizovány. Rozhodně nedocházelo k úmyslným krutostem. Při svých operacích byly ovšem nedobrovolnými obětmi vědecké krutosti.“

Operace srdce a Alzheimerova choroba

V přímé závislosti na výzkumu na zvířatech se vyvinuly nové chirurgické techniky otvírání tepen ucpaných cholesterolovými usazeninami, čímž se předešlo mnoha infarktům — nejčastější příčině smrti v západním světě. Tím, že nejprve experimentují na zvířatech, učí se lékaři vyjímat velké nádory z lidského mozku a přišívat zpět oddělené údy — paže, nohy, ruce a prsty. Dr. Michael DeBakey, který provedl první úspěšnou koronární spojku, řekl: „Na mém vlastním poli klinického výzkumu byl prakticky každý průkopnický čin v kardiovaskulární chirurgii založen na pokusech se zvířaty.“

O Alzheimerově chorobě řekl dr. Zaven Khachaturian z Národního ústavu pro výzkum stárnutí USA: „Před osmi lety jsme nebyli nikde. Ve výzkumu Alzheimera nastal neuvěřitelný pokrok díky investicím do základního výzkumu činnosti mozku, který měl počátek ve 30. letech.“ Většina práce se vykonala na zvířatech a lékař poznamenal, že jsou klíčem ke stálému pokroku.

AIDS a Parkinsonova nemoc

Nejdůležitějším výzkumem a tím, který nutí vědce a imunology pracovat přesčas, je dnes hledání očkovací látky, jež by zdolala strašnou chorobu AIDS, která podle odhadu některých odborníků usmrtí do roku 1991 jen ve Spojených státech asi 200 000 lidí. V roce 1985 se podařilo vědcům v Novoanglickém krajském středisku primátů izolovat virus STLV-3 (SAIDS, opičí forma AIDS) u makaků a naočkovat jej jiným. Dr. Norman Letvin, imunolog Novoanglického krajského střediska primátů, řekl: „Nyní, když byl virus izolován, máme zvířecí model, na němž můžeme vyvíjet vakcíny pro opice a pro lidi. Z velmi malého počtu zvířat při řízeném pokusu se lze dozvědět mnohem víc než z pozorování stovek lidských pacientů s AIDS.“

Lékaři v Yerkeském krajském výzkumném středisku primátů při atlantské Emoryho univerzitě jako první dokázali svými pokusy s opicemi druhu rhesus možnost implantace tkáně produkující dopamin do mozku jako lék na Parkinsonovu nemoc. Od roku 1985 provádějí neurochirurgové v nemocnici Emoryho univerzity tuto operaci na lidech. Lékaři se domnívají, že by to mohlo vést k průlomu v hledání léku na tuto nemoc.

Člověk se uchyluje ke zvířatům při svém hledání odpovědí na složité otázky ohledně toho, jak zlepšit a udržet, třeba dočasně, svůj vlastní nedokonalý život. Ale používání zvířat při lékařském výzkumu vyvolává významné mravoučné a morální otázky, jež není snadné rozhodnout.

[Rámeček na straně 5]

Výzkum na zvířatech — starobylý zvyk

ROZŠÍŘENÉ používání zvířat lékaři a vědci ve snaze porozumět lidské fyziologii není výlučně praxí našeho 20. století. Zvířata se už používají v lékařském výzkumu nejméně 2 000 let. Ve třetím století př. n. l. v egyptské Alexandrii používal podle zpráv filozof a vědec Erasistratos zvířata ke zkoumání tělesných funkcí a zjistil, že je lze uplatnit na lidi. Ve čtvrtém století získal proslulý řecký vědec Aristoteles studiem zvířat cenné informace o stavbě a působení lidského těla. O pět století později použil římský lékař Galénos opice a vepře, aby dokázal svou teorii, že v žilách koluje krev, a ne vzduch.