„Strom vzhůru nohama“

TO je přezdívka afrického baobabu [Adansonia digitata]. Když je obalený listy a květy, je na baobab krásný pohled. Ale v zimě trčí krátké holé větve z tlustého kmene a vypadají jako kořeny stromu obráceného vzhůru nohama.

Skupině sedmi baobabů v severní Botswaně se říká Sedm sester. Namaloval je v 19. století malíř a cestovatel Thomas Bains. Když se Bainsova přes sto let stará malba srovná s tím, jak stromy vypadají dnes, je vidět jen velmi málo rozdílů.

To ukazuje trvanlivost a dlouhověkost baobabu. Odhaduje se, že největší stromy jsou staré tisíce let. Baobabu se daří v horkých suchých krajích Afriky a má mnoho vlastností, jež pomáhají k zachování života. Lusky obsahují křídově bílá semena, která chutnají jako vinný kámen. Kůra a měkké dřevo, které má velký obsah vlhkosti, chutnají slonům. V úžlabích, odkud vybíhají větve, a také ve výdutích, které se tvoří uvnitř stromu, bývají někdy dokonce jímky s dešťovou vodou.

Jiným působivým rysem baobabu je jeho objemnost. Podle zpráv je největší z těchto obrů na jižních svazích hory Kilimandžáro v Tanzánii; má obvod 28 metrů. Jeden dutý baobab v Zimbabwe se používal jako přístřešek u autobusové zastávky a vešlo se do něj přes třicet lidí.

Zdá se paradoxní, že inteligentní člověk žije svých krátkých sedmdesát let, zatímco „strom vzhůru nohama“ může žít tisíce let. Naštěstí jsme ujišťováni, že stvořitel všeho živého splní jistě svůj slib, a dny jeho lidu budou „jako dny stromu“. — Izajáš 65:22; Žalm 90:10.