Podivuhodný dar svobodné vůle

VÁŽÍTE si toho, že máte svobodu zvolit si, jak si zařídíte život, co budete dělat a říkat? Nebo byste chtěl, aby vám někdo diktoval, jaké musí být každé vaše slovo a čin každou minutu každého dne po celý váš život?

Žádný normální člověk nechce, aby mu byl jeho život vzat z rukou a tak úplně ovládán někým jiným. Muset tak žít by bylo velmi tísnivé a neuspokojivé. Chceme svobodu.

Ale proč máme takovou touhu po svobodě? Porozumíme-li, proč si ceníme své svobody volby, porozumíme také, jak mohlo vzniknout zlo a utrpení. Pomůže nám to také porozumět, proč Bůh až dosud čekal, než zakročí a skoncuje se zlem a utrpením.

Jak jsme utvořeni

Když Bůh stvořil lidi, mezi mnohými podivuhodnými dary, které jim dal, byla svobodná vůle. Bible nám říká, že Bůh stvořil člověka podle svého ‚obrazu a podoby‘ a jedna z vlastností, jež má Bůh, je svoboda volby. (1. Mojžíšova 1:26; 5. Mojžíšova 7:6) Když tedy stvořil lidi, dal jim tutéž podivuhodnou vlastnost — dar svobodné vůle.

Proto máme raději svobodu než zotročení utlačujícími panovníky. Proto se hromadí odpor vůči drsné a potlačující vládě, takže se lidé často bouří, aby získali svobodu.

Touha po svobodě tedy není žádná nahodilost. Bible uvádí základní důvod: „Kde je Jehovův duch, tam je svoboda.“ (2. Korinťanům 3:17) Chtít svobodu tedy patří k naší přirozenosti, protože nás tak Bůh stvořil. Je to něco, co nám on přeje, protože je sám Bohem svobody. — 2. Korinťanům 3:17.

Bůh nám také dal duševní schopnosti jako vnímavost, rozum a soudnost, jež působí v souladu se svobodnou vůlí. Umožňují nám myslet, vážit věci, rozhodovat se a rozlišovat správné od nesprávného. (Hebrejcům 5:14) Nebyli jsme stvořeni jako nemyslící roboti, kteří nemají vlastní vůli, ani jsme nebyli stvořeni, abychom se řídili především instinktem jako zvířata.

Spolu se svobodnou vůlí dostali naši první rodiče všechno, co si kdo mohl rozumně přát: Byli postaveni do ráje, vlastně parku; měli hojnost hmotných věcí; měli dokonalou mysl a tělo, které nestárlo, netrpělo nemocemi a neumíralo; měli mít děti, které by také čekala šťastná budoucnost; a rostoucí obyvatelstvo mělo mít uspokojivou práci — přeměnit celou zemi v ráj. — 1. Mojžíšova 1:26–30; 2:15.

O tom, co Bůh uvedl do pohybu, říká Bible: „Bůh viděl všechno co udělal, a hle, bylo to velmi dobré.“ (1. Mojžíšova 1:31) Bible také říká o stvořiteli: „Dokonalá je jeho činnost.“ (5. Mojžíšova 32:4) Ano, dal lidské rodině dokonalý počátek. Lepší ani nemohl být.

Svoboda s omezením

Měl však být úžasný dar svobodné vůle neomezený? Jak by se vám asi líbilo řídit automobil v hustém provozu, kdyby neexistovaly dopravní předpisy, kde byste měl svobodu jet v kterémkoli jízdním pruhu, kterýmkoli směrem, libovolnou rychlostí? Následky takové neomezené svobody v dopravě by byly katastrofální.

Stejné je to v lidských vztazích. Neomezená svoboda pro některé by znamenala nesvobodu pro jiné. Neohraničená svoboda může vést k anarchii, jež poškozuje svobodu všech. Musí existovat meze. Proto Boží dar svobody neznamená, že Bůh zamýšlel, aby se lidé chovali, jak je jim libo, a nebrali v úvahu prospěch druhých.

Boží slovo o tom říká: „Chovejte se jako svobodní lidé a nikdy nepoužívejte svou svobodu jako omluvu pro ničemnost.“ (1. Petra 2:16, Jeruzalémská bible) Bůh tedy chce, aby byla naše svobodná vůle řízena pro společné dobro. Nezamýšlel, aby měli lidé naprostou svobodu, ale relativní svobodu, podřízenou vládě zákona.

Čí zákony?

Čí zákony máme podle svého utvoření poslouchat? Čí zákony jsou pro nás nejlepší? Jiná část textu 1. Petra 2:16, jenž byl právě uveden, říká: „Nejste otroky nikoho kromě Boha.“ To neznamená utiskující otroctví, ale spíše to, že jsme byli stvořeni tak, abychom se podřizovali Božím zákonům. Jsme šťastnější, jestliže jim zůstáváme podřízeni.

Boží zákony, spíše než jakýkoli zákoník, který by mohli vymyslet lidé, dávají to nejlepší vodítko pro každého. Izajáš 48:17 to vystihuje: „Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit.“ Zároveň však Boží zákony připouštějí rozsáhlou svobodu uvnitř svých hranic. To hojně připouští osobní volbu a rozmanitost, čímž je lidská rodina zajímavější, ano dokonce okouzlující.

Lidé jsou také podřízeni Božím přírodním zákonům. Jestliže například přehlížíme zákon přitažlivosti a seskočíme z výšky, ublížíme si nebo se zabijeme. Zůstaneme-li pod vodou bez zvláštního dýchacího přístroje, v několika minutách zemřeme. A jestliže ignorujeme své vnitřní tělesné zákonitosti a přestaneme jíst jídlo nebo pít vodu, také zemřeme.

Takže naši první rodiče a všichni, kdo z nich vyšli, byli stvořeni s potřebou poslouchat Boží mravní nebo společenské zákony stejně jako Boží přírodní zákony. A poslušnost Božích zákonů neměla být tíživá. Naopak měla působit k jejich prospěchu a k prospěchu celé budoucí lidské rodiny. Kdyby byli naši první rodiče zůstali v mezích Božích zákonů, všechno by bylo v pořádku.

Co pokazilo ten znamenitý začátek? Proč se místo toho rozbujelo zlo a utrpení? A proč je Bůh připouští tak dlouho?

[Obrázek na straně 7]

Podivuhodný dar svobodné vůle nás odděluje od nemyslících robotů a zvířat, která se řídí převážně instinktem.