‚A zeď se zhroutila‘

„KDO by tomu byl věřil?“ „Nikdy mě nenapadlo, že se toho dožiji!“ Co vyvolalo tyto výroky? Bourání nechvalně známé Berlínské zdi a všeho, co představovala, jež začalo v listopadu 1989.a Východní berlíňané chvátali do Západního Berlína, někteří ochutnat drahé slasti kapitalismu a jiní setkat se opět s příbuznými.

Tento průlom v hrázi otevřel stavidla. Mnozí pocítili, že východní Evropa už nikdy nebude stejná, jako byla.

Skončila studená válka?

Mnohem významnější než pád Berlínské zdi bylo zhroucení ideologické zdi, jež oddělovala Východ od Západu. Náhle vlastně není žádná studená válka. Penzionovaný plukovník armády USA David Hackworth napsal do Newsweeku: „Je po studené válce. I nejzarytější nepřátelé komunistů teď uznávají, že je po ní.“

Podle německého listu Stuttgarter Zeitung i NATO (Severoatlantický pakt) uznal na schůzce konané v červenci 1990 v Londýně konec studené války. Pod titulkem „Severoatlantický pakt dává poslední sbohem éře studené války“ cituje The German Tribune výrok stuttgartského listu: „Po jedenačtyřiceti letech konfrontace [se státy sovětského bloku] vydláždilo šestnáct vůdců NATO cestu pro novou strategii a dalo poslední sbohem éře studené války. . . Nepřátelství se mělo nahradit partnerským vztahem. . . Bezpečnost a stabilita. . . již neměly být zajišťovány převážně vojenskými prostředky, ale politikou rovnováhy, dialogu a celoevropské spolupráce.“ Dějiště konfliktu ohrožujícího mír se nyní přestěhovalo z Evropy na Střední východ.

Demokracie něco stojí

Demokracie, tak zvaná svobodná volba pro lid, je nejnovější politickou módou. A hlásí se k ní téměř každý. Něco to ovšem stojí. Vřelejší vztahy mezi Východem a Západem nepřicházejí lacino. Úvodník v Asiaweek poznamenal: „Země toho, co již nelze zcela nazvat sovětským blokem, jsou v hospodářských zmatcích. . . Demokracie něco stojí. . . Demokracie má mnohé ctnosti, ale dokonalá stabilita k nim nepatří.“ Kdo platí za tyto změny k takzvané svobodnější, demokratické společnosti?

Milióny lidí v Polsku, Východním Německu a jinde zjišťují, že přesun od centrálně plánovaného hospodářství k systému volného trhu s sebou nese zpočátku nezaměstnanost a nepříznivou situaci. Jak se průmysl snaží získat větší konkurenceschopnost, vzniká přebytek pracovních sil. Vážně postiženy jsou i jiné oblasti společnosti — vojenský a zbrojní průmysl. Jak to?

Jak mizí vzájemný strach a nepřátelství mezi Východem a Západem, zmenšuje se potřeba mohutných armád. Statisíce vojáků a jejich rodin se nyní budou muset přizpůsobit civilnímu životu a všem jeho tlakům. Možná, že bude snížen rozpočet na obranu. Možná, že se zpomalí objednávky pro továrny na zbraně a výrobci budou muset měnit program. Dělníci se možná budou muset stěhovat do jiných oblastí a učit se nové odbornosti.

Tento neuvěřitelný a bouřlivý obrat ve východní Evropě vytvořil od základu novou mezinárodní situaci. Jak se to vše sběhlo?

Klíčová slova, klíčové změny

Pro tyto změny byl klíčový změněný postoj neintervence, projevovaný Sovětským svazem. V minulosti krotil reformní síly ve východní Evropě přízrak sovětské invaze do Maďarska (1956) a do Československa (1968). Ale polská zkušenost z osmdesátých let s výzvou hnutí Solidarity a postupným přechodem státu k demokratičtějšímu režimu ukázala, že se dřívější sovětská politika vojenské intervence změnila. Polská zkušenost naznačila, že v komunistickém monolitu přece existují pukliny a že lze dosáhnout pokojné, postupné změny, ač to bude něco stát. Ale co to vše umožnilo?

Podle některých politických komentátorů byla pro všechny změny ve východní Evropě podstatná pragmatická politika vedení v Sovětském svazu, řízená prezidentem SSSR, Michailem Gorbačovem. V únoru 1990 prohlásil: „Sovětská komunistická strana zahájila přestavbu a vytvořila její pojetí a politiku. Na tomto základě byly v zemi zahájeny hluboké revoluční změny týkající se všech sfér života a všech složek populace. . . V rámci přestavby se odehrávají rychlé změny, neobyčejné rozsahem a originalitou.“

Asiaweek poznamenal: „Navzdory některým nezdarům dnes [Gorbačovova] kampaň za glasnosť (otevřenost) a perestrojku (přestavbu) povzbudila reformátory v Maďarsku, Polsku a v celém sovětském bloku.“ Tato dvě klíčová ruská slova, glasnosť a perestrojka, vstoupila od doby, kdy se Gorbačov roku 1985 ujal moci v Sovětském svazu, do světového slovníku. Představují nový postoj k vládě v komunistickém světě.

Politický komentátor Philippe Marcovici napsal v konzervativním francouzském časopise Le Quotidien de Paris o změnách v Československu, že nastaly „díky Moskvě, protože jedno je jasné: Sověti se nespokojili s tím, že tomu jen nechali volný průběh; postarali se, aby se Československo jako jiné lidové demokracie vymanilo ze svěrací kazajky, jíž bylo svázáno. . . V Praze i ve Východním Berlíně si masové demonstrace vynutily změnu; lidé vyšli do ulic, a tím donutili autority ke kapitulaci a odchodu.“

Důsledek byl ten, že demokracie a nezávislost v několika málo měsících vybuchly po celé mapě východní Evropy jako politická sopka sv. Heleny — v Polsku, Východním Německu, Maďarsku, Československu, Bulharsku a Rumunsku.

Nové sjednocení Německa — požehnání, nebo kletba?

Tuto otázku nyní zvažují v Evropě mnozí. Oba německé státy zavedly v červenci 1990 jednotnou měnu a politického sjednocení dosáhly v říjnu. Milióny lidí se z toho sice radují, ale mnohé v Evropě z toho mrazí. Patří k nim někteří ve Východním Německu, kteří možná budou muset přenechat svůj domov bývalým majitelům ze Západního Německa. Přes výhrady vyjádřené některými britskými předáky prohlásil titulek v jedněch britských novinách: „Budeme prostě muset novorozenému Německu důvěřovat.“

Sovětský svaz, který utrpěl strašnými a draze zaplacenými invazemi Napoleona (1812) a Hitlera (1941), chtěl na konci 2. světové války zajistit svou bezpečnost ochranným pásmem ve východní Evropě. Tak se během několika let od roku 1945 vytvořil sovětský blok osmi východoevropských komunistických zemí.b Nyní se Sovětský svaz cítí méně ohrožen Německem nebo Spojenými státy a jeho železný stisk, třímající bývalé satelity, povolil. Zdá se, jako by zmizela železná opona, kterou ohlásil Churchill v roce 1946, a vpustila nové světlo.

Jak se tyto změny mohou dotknout vás

Již jsme se zmínili o některých ekonomických důsledcích těchto změn v mnoha zemích — o nových zaměstnáních, novém prostředí a nové odbornosti pro některé. Pro mnohé jiné nastane nezaměstnanost a zápas o existenci. To s sebou nese filozofie světa volného trhu — přežití nejschopnějšího.

Změny směrem k demokratizaci na druhé straně dovoluje volnější pohyb lidí, a to znamená mezinárodní turistiku. Jak zjistily jiné země (například Španělsko a Itálie) během uplynulých třiceti let, zahraniční turistika může znamenat mnoho pro platební bilanci jakékoli vlády. Milióny lidí na Západě dychtí navštívit historická města východní Evropy, města, jejichž jména — Budapešť, Praha, Bukurešť, Varšava a Lipsko — připomínají zašlý věk slávy. Lidé si také přejí svobodně navštívit Leningrad, Moskvu a Oděsu. Lidé z východní Evropy zase chtějí navštívit Západ. Mezinárodní turistika jistě slouží ke zboření některých přehrad předsudků a nevědomostí. Mnohý turista již shledal, že trávit čas na pláži s tak zvanými někdejšími nepřáteli může brzy rozptýlit nevraživot.

Milióny lidí přitahuje i jiné hledisko zbořené zdi — možnost volného společenství se spoluvěřícími v jiných národech. Do jaké míry to bude možné? Jaké změny na náboženském poli se odehrávají ve východní Evropě? O této a jiných otázkách bude uvažovat následující článek.

[Poznámky pod čarou]

[Mapa na straně 5]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

NĚMECKO (Germany)

Berlín (Berlin)

JUGOSLÁVIE (Jugoslavia)

MAĎARSKO (Hungary)

POLSKO (Poland)

RUMUNSKO (Rumania)

ČESKOSLOVENSKO (Czechoslovakia)

ALBÁNIE (Albania)

BULHARSKO (Bulgaria) SSSR (U.S.S.R)