Transfúze a tlak kolegů

Dnes mnoho lidí, včetně některých lékařů, odmítá krevní transfúze. Na jakém podkladě? Ne z náboženských důvodů, jak to dělají svědkové Jehovovi, ale z lékařských. Proč to tak je? Kvůli vlastnímu riziku (jako hepatitida, AIDS nebo snížená imunita), které s sebou krev někoho jiného vždy nese. A přece ve většině případů, kdy je krev doporučena, přátelé i nemocniční personál mají sklon vyvíjet na pacienta tlak, aby transfúzi přijal. Ale často je ve hře ještě jiný tlak — tlak, kterým působí kolegové na ošetřující lékaře.

The Journal of the American Medical Association přináší ve svém vydání z 25. července 1990 zprávu: „Je prokázáno, že krevní produkty, stejně jako jiné prostředky zdravotní péče, jsou často používány nevhodně. . . Vykonali jsme osobní inspekci u 122 všeobecných chirurgů, chirurgů — ortopédů a anesteziologů ve třech nemocnicích, abychom vyhodnotili vliv několika klinických a neklinických faktorů na to, jak se rozhodují ohledně transfúze. Zjistili jsme velmi rozšířené nedostatky ve znalostech lékařů ohledně rizik a indikací při transfúzi.“

Co je míněno „neklinickými faktory“? Zpráva částečně odpovídá: „Rozhodnutí lékařů jsou ovlivňována jejich kolegy prostřednictvím profesionálních a společenských svazků. Vliv tlaku kolegů je nejsilněji pociťován, když několik lékařů provozuje praxi společně. . . V těchto uspořádáních může být někdy jednání motivováno očekáváním nadřízeného nebo vlivného kolegy, touhou přizpůsobit se měřítkům skupiny, nebo přáním zabránit kritice.“

Článek vysvětluje, že „pouze 10% však uvedlo, že dali jednou nebo víckrát za měsíc transfúzi, která možná nebyla nutná, jako ústupek kolegovi. . . Plných 61% ze zbývajících udalo, že alespoň jednou do měsíce dali transfúzi, o níž si mysleli, že není nutná, protože nějaký starší lékař jim navrhl, aby to udělali.“ Které jiné faktory, nehledě na tento profesionální tlak kolegů, mohou pohnout lékaře, aby nařídil transfúzi?

„Někteří lékaři mohou být náchylní k poskytování léčby proto, že dávají přednost chybám ve vydávaných příkazech oproti chybám spočívajícím v zanedbání.“ Jeden lékařský odborník „podotkl, že tradiční zásada primum non nocere (‚především neubližuj‘) často může být potlačena ve prospěch pravidla ‚především něco udělej‘. Tento sklon tak jednat může být faktorem ve vysvětlení nevhodného dávání transfúzí.“

Jsou si rizik při transfúzi vědomi pacienti? „V průměru lékaři uváděli, že polovina pacientů, kterým ordinují transfúzi červených krvinek, vyjadřuje obavy ohledně rizik spojených s transfúzí.“

Toto jistě ilustruje, že na poli transfúzí má vzdělaný lékař i vzdělaný pacient lepší možnost zabránit zbytečným rizikům. Vzdělaný křesťan má dokonce ještě lepší ochranu — Jehovovy příkazy proti zneužívání krve. — 1. Mojžíšova 9:3, 4; 3. Mojžíšova 17:13–16; Skutky 15:19, 20, 28, 29.