Vodopády Iguaçú — klenoty na zeleném pozadí
Od brazilského dopisovatele Probuďte se!
„JEDEN z nejpozoruhodnějších přírodních divů Jižní Ameriky“ — tak začíná jedna encyklopedie svůj popis těchto význačných vodopádů nedaleko místa, kde se setkávají hranice Argentiny, Brazílie a Paraguaye. Zvláštní přitažlivost jim dodává jejich přírodní rámec – panenský tropický prales. Jsou to opravdu klenoty zasazené do pozadí zeleně. Není divu, že sem míří všichni turisté navštěvující Jižní Ameriku.
Iguaçú znamená v jazyce guaraniu „Velká voda“. A velká je, protože hřímavé vodopády je slyšet na vzdálenost třiceti kilometrů. Podle ročního období lze napočítat téměř 300 různých vodopádů, jež se vrhají přes obrovský sráz. Některé se řítí jediným spádem, kdežto jiné padají na římsu v polovině výšky a pak se skokem vrhají do rokle. V období děšťů se podle odhadu valí vodopádem téměř 10 000 krychlových metrů vody za vteřinu. Proto se v obřím kotli dole vytváří shluk mlhy a vodní tříště, který za slunečného počasí nabízí po celý den řadu barevných oblouků duhy.
Hlavní část této úžasné podívané je proslulá Garganta do Diabo (Ďáblův chřtán neboli rokle), popsaná v turistickém průvodci jako „nejvelkolepější panoráma z celé podívané, kruh čtrnácti vodopádů, které se valí dolů přes útesy vysoké téměř devadesát metrů“.
Pravděpodobně nejlépe je vodopády vidět z helikoptéry. Po takovém letu řekl jeden turista: ‚Náš pilot jako by vycítil, jak si ceníme krásné scenérie pod sebou, a místo aby se rozletěl do dálky, jako to často dělá, několikrát přeletěl sem tam po celé délce kaňonu. Naše fotoaparáty a videokamery nepřestávaly běžet, když pro nás zaznamenávaly tuto podivuhodnou ukázku Jehovových stvořitelských děl.‘
Jiní návštěvníci se spokojí s procházkou po mnoha pěšinách a cestičkách, které jsou pro ně připraveny. Z brazilské strany vidí člověk celé panoráma vodopádů, kdežto z argentinské strany je možné jít přímo podél jednotlivých vodopádů a místy po betonových chodníčcích překračovat z jednoho ostrůvku na druhý. Většina návštěvníků dělá obojí. Popásá se očima, zaostřuje kamery na vodopády rámované bujnou zelení nezměrného deštivého pralesa, který se táhne k dalekému obzoru.
Všímaví pozorovatelé uvidí vlaštovky, jak prolétají oblaky tříště a pak vzhůru do korun stromů, než se znovu vrhnou dolů, nebo hejna křičících zelených papoušků, kteří se potápějí do vodopádů u vrcholu, kde voda není tak hluboká, a pak se prostě drží hrany útesu, načež se náhle vynoří a vzlétnou do korun stromů, kde si čistí peříčka. A podívají-li se návštěvníci pozorněji, uvidí veliká zavěšená hnízda hlučných caciquů s červeným kostrčem. Tito ptáci z rodu snovačů žijí v koloniích a jejich hnízda z dlouhých vláken trávy visí na dolních větvích stromů. Spolu s mnoha druhy motýlů dodávají návštěvě vodopádů barvitosti.
Vodopády Iguaçú se opravdu musí vidět a slyšet, aby je člověk plně ocenil. Brazilský národní park Iguaçú, založený v roce 1939, tvořící rámec této ohromující ukázky přírodní nádhery, navštěvují ročně tisíce turistů. Nejsou zklamáni, a zklamáni nebudete ani vy, jestliže je zařadíte do svého příštího výletu do Jižní Ameriky.
[Mapa a obrázky na straně 24 a 25]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Vodopády Iguaçú
BRAZÍLIE
ARGENTINA
PARAGUAY